Jen s jedním

Starat se o jedno dítě nemusí být nutně lepší než pečovat o čtyři. Jedno dítě, i když je to přemýšlivý Erik, se celý den samo nezabaví. Hned zrána si potřeboval vylít nějaké negativní emoce a pak se začal nudit. On si chlapec možná i trochu zazrcadlil maminku, taky bych si dovedla vylít nějaké blbé pocity a s antibiotikovými rány se mi pojí zoufale pomalé rozjezdy. S nostalgií vzpomínám na koupačky u Labe ještě skoro potmě.

Naštěstí tu máme tu varroázu. Než jsme na sluníčku spočítali spadané roztoče, byli jsme v takové formě, že jsem nelenila vytáhnout Hospodářův binokulár, nastrkat pod něj kleštíka, mrtvou včelu a vosu sebrané pod česnem a dokonce vyhozeného nedovylíhnutého trubce ještě s bílým tělíčkem. Zdánlivě mrtvá včelka v teple kuchyně ožila, tak si Erik v rámci domácích biologických praktik střihl i jeden pokus o záchranu krátkého včelího života. Neúspěšně, ale moc ho to nezkrušilo.

Pak jsme zabíjeli kachnu, škubali, kuchali a opalovali chloupky. Na nějaké cuchtění nad svíčkou jsme nereflektovali a rovnou si venku rozdělali ohýnek. Krásná práce, když jsme dost začerněné zvířátko nesli do kuchyně, voněli jsme oba romanticky kouřem. Ještě k večeru na sportovním areálu se nad námi citlivější nosíky ohrnovaly. Po třetím grogu s Tučkem a Sochorem mi to bylo dost jedno a po návratu na nás z troubě dýchala domovem vypečená kachnička...

Hospodář si žádá stejnou večeři i na dnešek a Erik navrhl zlepšovák. Nahrubo oškubanou kachnu zabalit pořádně do novin a podpálit. Nebráním se tomu, určitě nebude černější než ta včerejší, chvílím syna za případný nápad. "To víš, mami, když máš chytrej mozek, tak tě může napadnout i něco novýho."