čtvrtek 23. července 2015

Lemra všech lemer nejlemrovatější

První dobrovolník se jmenuje Matt. Ráno jsme s francouzským párečkem došli na Ekozahradu a pustili se do práce. Za tři minuty přijde Matt, že se musí vrátit pro suncream a čepici. Ok, dojdi si, v klidu.

Francouzi v záchvatu smíchu. Prej jestli s nimi chci hrát jejich novou hru. Jmenuje se KDE JE MATT? :-)))

Po čase se vrátil. Tři minuty pracoval a pak přišel, že je zraněn, jestli si může jít pro náplast. Koukám, nic nevidím, škrábnutí, které bych řešila maximálně u Vašíka, Ruda a Erik by si zřejmě ani nepovšimli. Tak mu povídám, že máme takovou dobrou českou tradici, zranění tohoto typu počurat a nechat na vzduchu.

Zmatený Matt poodešel a sedl si. Říkám, Matte, proč nepracuješ? Čekám, až se mi to zahojí. Francouzi řvou smíchy mezi řádky brambor.

Asi se zastyděl, a že jde taky vykopávat brambory. Divné věci dělal, vypadalo to trochu jako zákopová válka, pak zvrhl kolečko a rozpačitě usedl do trávy. Donesla jsem mu bednu s rámky, aby oškrabal propolis z hoffmanových louček. Ne, nesmějte se dopředu, nezranil se. Jen to oškrabal blbě.

Jdeme na oběd, Francouz vzal kolečko s červenými brambory, Francouzka po chvíli trapného ticha velký kýbl se žlutými. Matt si vykračoval jen tak. Matte, neudržela jsem se, my tu máme takovou blbou sexistickou tradici, že těžký věci nosí chlapi a holky maj ty kabelky, víš. Vzal kýbl a ušel s ním dvacet metrů k místu, kde jsme zastavili a rozpletli kozám vodítka. Počkal, až je rozpleteme, a pak vyrazil. Bez kyblíku. Francouzka ho vzala. Matte, volám, kýbl! Nic, jen trochu zrychlil.

Překřtili jsme ho na Pata.

To be continued, obávám se.

Komentáře: 4:

Anonymous Anonymní řekl...

Směju se taky. Hele, proč takový člověk jede dělat dobrovolníka? Moc to nechápu. :-D Pevné nervy.
Abia

24. července 2015 8:51  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Levná dovolená, řekla bych.

25. července 2015 16:34  
Anonymous Anonymní řekl...

Hlídat Matta Pata, aby skutečně něco udělal - to nezávidím.

Přidám svou zkušenost z druhé strany. Loni jsem byla v Jindřichovicích pod Smrkem ve skanzenu, pomáhat jako dobrovolník. Nevím, jestli to organizátor nějak blbě rozpočítal nebo přijelo hodně dobrovolníků, ale reálně jsme něco užitečného dělali cca den a půl. Jinak jsem měla pocit, že jsem svoji dovolenou vyhodila oknem, protože už mi po dnu bylo trapné se pořád vyptávat, jakou práci budeme dělat dál.

Když to srovnám se stavbou pasivního domu v Oucmanicích, kde práce odsýpala a člověk měl pocit, že je opravdu platný, ještě teď se trochu naštvu.

VeroniKa

27. července 2015 9:13  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Jo, je to těžký zorganizovat, aby bylo pořád co dělat. Měla jsem tu velkou skupinu dobrovolníků a fakt mi dalo zabrat vymyslet to tak, aby měli co dělat, a to tu byli na den. Byla jsem zmakaná, jak kdybych dělala sama. :-)))

30. července 2015 15:52  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka