Cesta na sever a zase zpátky.

Měla jsem takový divočejší víkend. Sjela jsem světa kraj, zažila boleníčka i vzrušující chvíle, krásné, odevzdané. I na spoustu vděku došlo, ani jsem nečekala, komu všemu (namátkou třeba teta Irena, ta mě po tlf rozplakala dojetím, a pak personál nemocnice v Roudnici nad Labem).

Jásala jsem, jak nevídaně sladké prožitky pročitky jedna lehce před čtyřicítkou zažívá, i jsem si ve vlaku poplakala, že ten život holt nikdy nebude tak zúplna pohádka.

V neděli na mě konečně padl klid, nalila jsem si lampu malinového likéru a otevřela si k němu oblíbenou šarži marmelády (zdravím Aničku Korábkovou, máme stejné podzimní chutě). Je mi božsky, díky sobě i Vám za všechno.