V neděli vtrhla i k nám

Marie Kondo. Teda není mi jasné, jak se nějaká Japonka může jmenovat Marie, ale budiž. Hlavně když to funguje.

V sobotu se Hospodář zkoumavě zadíval na přetékající knihovnu a prohlásil, že by to chtělo probrat. Odsekla jsem, že knížky se nevyhazujou, přece.

V neděli před snídaní jsem stihla lousknout asi padesát stránek té Marie Kondo a do půl jedné jsem měla vytříděných bratru šest banánovek knížek a dokonce i sehnanou knihovnici, která je chce.

To vzdušno.