Ona včelařící

Aneb náčrt psychologie včelařící ženy.

Včelař, archetypický stařík s hučkou pílící po ránu k lesu. Michal K. tuhle přišel se statistikou, podle níž má PSNV-CZ necelých 12% členek něžného pohlaví. Slabota, a to jde o pokrokovou organizaci.

Jo, kdyby se Michal zeptal, kolik se v okolí velkého medového světa pohybuje takových perníkářek. Nebo specialistek na použití odvíčkovací vidličky. (Pak ovšem lehce odbočujeme ke kategorii "včelařova žena", nad níž, jak praví Ivan Č., zůstává včelař v tichém úžasu stát.) Je to otázka genderu. Genderem v tomto skromném příspěvku myslím nikoli pohlaví striktně fyzické, nýbrž soubor genetických, kulturních a sociálních omezení, k nimž se včelařící individuum dobrovolně vztahuje. Můžeme proto najít dvě fyzicky zhruba stejně zdatné blondýny, z nichž jedna se chová jako včelař a druhá jako včelařka. K tomu se dostaneme níže.

Když si to promítneme jako obecně platný vizuál, zdá se genderové rozdělení v této oblasti krystalicky jasné. Obraz první - trpělivá žena se sklání nad tisícím devadesátým třetím perníčkem. Obraz druhý - pracovitá dívka s vlasy zachycenými v šátku odvíčkovává pětistý rámeček s řepkou. Obraz třetí - paní středního věku stojí ve Strážisku u pásu, který plive jednu mezistěnu za druhou, balí je a pečlivě opatřuje razítkem se šarží.

Zatímco na včelnici neohrožený inteligent komplexně řeší "problém s včelama." Nebo kdesi v polském pralese po ujití několika desítek kilometrů šplhá svalnatý brtník, který má nejen ty svaly, ale taky morálně ekologický přesah, do koruny vysokého stromu. Když se něco nedaří, seskakuje dolů, odpruží doskok koleny a mizí v podrostu. A pro třetí příklad také nemusíme daleko, v Mladé Boleslavi právě Milan H. získává stodvacáté kilo medu z jediného úlu jako důkaz vítězství racionality nad okřídlenou masou.

Cítíte ten rozdíl? VIDÍTE HO? Statické versus dynamické.

Čím se tedy fenomén včelařky vymyká tisíciletími ověřené dobré praxi? Vidím to ve dvou časových rovinách, které u výše naznačené blondýny můžeme pro zjednodušení označit jako "fáze včelař" a "fáze včelařka".

Fáze včelař. Žena touží zakusit dynamiku, dobrodružství, fokus na hmatatelný cíl, tedy kvality, které jsou jí v běžném životě nezřídka upírány. Statečně přistupuje k úlu, inteligentně řeší rošádu plemenitby v časech boje s varroózou, hrdě odnáší k medometu první půlmetrák voňavého medu. Cítí se skvěle, čelí nepřízni přírody, raduje se ze slastné bolesti namožených svalů, vidí za sebou výsledky své práce. Jde jí to, jak by také ne, nemá k tomu o nic horší předpoklady než muž, obzvlášť vlastní-li Jindrův důmyslný včelařský rudlík. Povznášející pocit.

Fáze včelařka. Časem (a ne každá včelařka) překoná omezení hrdé samostatnosti a začne kooperovat s muži včelaři. Předchozí fáze ji vybavila neocenitelnou zkušeností a jakožto poučený divák, který si prošel záludnostmi oboru, dokáže přiznat muži eleganci, s jakou řeší problémy technického i silového charakteru. Včelařka přijímá pomoc tu s nástavky, tu s aplikací tvrdé chemie či výpočtem ředění chemie měkké. Není to zdaleka jednostranné. Muž se sytí pocitem kompetence, zaslouženě se koupe v upřímném obdivu, který mu moudrá včelařka poskytuje.

A protože teprve odpočatá žena dokáže obdarovat své okolí láskou, harmonií a podobnými, pohříchu ženskými kvalitami, včelařka v druhé ontologické fázi svého bytí usedá ke stolu a s láskou zdobí svým mužům po perníčku.