Vesmírný objednávkový servis

Tak se jmenuje knížka, co mi půjčí Agáta, abych si urputně zapřála to, čeho se mi má dostat, a vzápětí to dostala. Ne, že bych momentálně úplně přesně věděla, co si přát. Tedy, já bych věděla, ale dovolit si to, že.
Ať už to s těmi velkými přáními dopadne jakkoli, dnes ráno jsem si přála, aby se Erýsek spřátelil s koni. Aby se jich nebál jako jeho maminka a (ne)jednou si u Šmídky pořádně zajezdil. Vygooglila jsem dětský jezdecký klub ve Zmrzlíku a dočetla se, že až od šesti let. Střih.
Dorazil Kuzma a vydali jsme se na klasický okruh obrubník ulice Souběžná III - zkratka k švestkošpendlíkům - ovečky. S mužnou oporou jsme se troufli na netradiční návrat z velikého kopečka horempádem dolů do ulice Na Pomezí. Tam si Kuzma všiml, že v zahradě se pase poník. U poníka (a nebyla to kouzelná babička, nýbrž...) šestačka Monika a deváťačka Verča a jestli si ho chceme pohladit. Během čtvrthodinové projížďky bez sedla, kdy se Erýsek nonšalantně držel hřívy a házel úsměvy na Moniku, jsme se dozvěděli, že koník je jejich, jmenuje se Tonda a můžeme si přijet zase zajezdit. Prostě vesmírný objednávkový servis.