O doktríně

Ve Křtinách mají pěkný velký kostel se zvonkohrou. Santini. Vstoupili jsme a sociálně nezralý Erýsek nepřestal hulákat. Povídám:"Pššššššt!" Erýsek tázavě: "Spinká?" Já na to: "Jo, Ježíšek spinká." Ukázala jsem mu ho na oltáři, Erýsek pochopil, že Ježíšek je to miminko u té pěkné paní a byl zticha. Za týden na něj v chodbě udělala okočárkovaná sousedka Jarka taky pššššt. Erýsek se rozběhl ke kočárku a šeptal: "Ježíšek, jo? Spinká!"
Doma z kostek vystavěl kostel a po čase jsme u našich v časopise narazili na madonku. Tak mu vyprávím, že je to ta Panenka Marie, co byla v kostele. Erýsek si nechal nakreslit kostel, Panenku i Ježíška a nahlas si vštěpoval nové poznatky. Babička nás s nesouhlasným výrazem poslouchala a pak podotkla: "A taky mu vysvětli, že to náboženství je taková doktrína!" Ráda bych, ale nevím, jak se taková doktrína kreslí.

PS: Včera mě Erýsek budil tím, že po mě házel kostky a pořvával: "Kostel! Ježíšek! Kostel! Vysokej! Ježíšek!" Asi na něj s tou doktrínou přece jen vyrukuju, v tom svatém zaujetí se nedá spát.