sobota 3. října 2009

Jak jsem vyřešila dilema

Přišla pracovní nabídka trvalejšího charakteru. Naše finanční situace si o nápravu vcelku jasně říká, tak jsem zajásala a jala se zjišťovat, kolik si za své služby mohu říci. Vyhlídky báječné, pěkná dřevěná postýlka pro Rudíka, dva nové stromky na balkon a POŘÁDNÁ matrace pro Erýse, ne ty dva polštáře z gauče, na kterých spí teď. Pro maminku brýle.

Pak jsem jásat přestala a jala se pro změnu přemýšlet, co by nás to reálně stálo. Alespoň tři hodiny práce u počítače každý večer, takže miláčkové v osm do postýlek, ať se děje, co se děje. Marodění a především blinkání zakázáno, prosím! Odpolední spaní u nás nefrčí, takže by se musely výrazněji zapojit babičky. Ty dosud povolávám jen kvůli doktorům, fyzioterapii a plavání s Rudou. Možná by stálo za to zkoordinovat tatínky, velkej už Rudu pohlídat dokáže a je ochotný. U chlapíka jsem to od šestinedělí zkusila jen jednou a neprošlo mi. Nejsem úplně ten správný doprošovací typ a nejsem si jistá, jestli by to těšilo také Erýska.

Přestože nedělám skoro nic jiného, než si hraju s dětmi a pohrávám s domácností, světe div se, občas se cítím ve stresu a na Erýska řvu. Nepovažuji za moudré si stresu přidávat.

Večer komunikuji se spřátelenými matkami na skypu. Pokud je deštivo a jinonické matky nevycházejí na hřiště, jsou to jediné dospělé bytosti, s kterými ten den přijdu do styku. Občas se cítím osamělá a fikaně vyrážím na procházku ke školce kolem páté, kdy zavírají a je větší pravděpodobnost, že tam někoho potkám. Přijít o skype? Bohnice.

Občas jdu cvičit, vychází to tak jednou za dva týdny. Děti dám do koutku a utěšuju se tím, že i pro malé miminko je lepší hodina a půl s cizími tetami a bratrem, než matka zpruzená z kynoucího zadku. Přijít o to? Bohnice.

No heleme, jak jsem si ty argumenty pěkně sepsala. Práci dohodím single kámošce. Brýle dostanu k narozeninám od mámy. Stromky někde vykopu, špendlíky na balkoně taky udělají parádu a děti potěší. Postýlku a matraci mi, drazí čtenáři, dodejte vy.

Komentáře: 5:

Anonymous Anonymní řekl...

Já myslím že je to rozumný závěr. Taky jsem si jednou nabrala práci (a to jen nárazovou jednou za čas) a bylo to děsný. Obvykle v té době rostly zuby, bolelo břicho, či jiné libůstky a byl to jen stres.
Někdy bysme se na vás přišli rádi podívat (až mi skončí šestinedělí), Rudu jsem viděla jenom v břiše. Eliza

3. října 2009 12:11  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Jawohl, doražte kdykoli! Když se nepracuje, tak se můžeme družit. :-)

4. října 2009 17:38  
Anonymous hanele řekl...

jakou postýlku potřebuješ?

4. října 2009 19:58  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Postýlku kovovou už přislíbila Cífka, děkuji!!! Zbývá jen matrace do dětské postýlky pro Erýska, rozměry uvedu, hned jak vstane. :-)

5. října 2009 7:14  
Anonymous Anonymní řekl...

Můžu nabídnout postýlku i kokosovou matraci 120cm dlouhou. Práci mám při dítěti taky, stresu je to dost, ale díky tomu mám dojem, že mi pořád docela funguje mozek... kdyžtak písni zprávu na www.sedmikraska.bloguje.cz

ps. chodím sem počíst už delší dobu, ale moc nekomentuju...

5. října 2009 11:24  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka