Vnučku jedný paní od nás ze čtvrti sebrali v Ikea nějací chlapíci, na záchodě ji ostříhali a vyměnili jí šatičky. Naštěstí tam pak vlítla ochranka, tak ji neodvezli. Hnus. Polilo mě, když mi to kámoška téhle paní vyprávěla na ulici.

O deset minut později se Erýsek zastavil před výrazným plotem. Zíral a komentoval. Za chvilku z baráku vylítl starší pán, ať to dítě okamžitě odvedu, že jim ničí plot. Jako ne že by ta zářivě zelená hrůza nestála za zničení, ale na to se náš malý estét nezmohl.

I zastala jsem se ho, ještě celkem vlídně. Pán se začal zavzdušňovat a přitvrdil s argumentací. Pozdvihla jsem svůj sametový alt až do velmi nehebkých obrátek. Otevřelo se okno a přidala se paní. Po tom, co jsem si vyslechla před chvílí o těch hajzlech v Ikea, jsem měla v oběhu kupy adrenalínu. Přiznávám, jsem pavlačový typ, ale obvykle se držím jen toho drbání. Dnes jsem se úlevně rozječela jak siréna, udělala na "babu jedu" dlouhý nos, matesa a vyzývavě jsem se smíchy mlátila do stehen. Taková zešílevší maminka na mateřské.

Pak jsem celou cestu domů vysvětlovala Erýskovi, co to mělo znamenat. Zapomněl i na trauma z čerta.