Jak mě Ruda krmil

Ruda drží v ruce okousaný plátek rýžového vzduchu. Nežužlá, je sytý, a vypadá strašně směšně. Přisednu si a drobet ukousnu. Křupne to a Ruda je nadšený. Natahuje ručku, abych to udělala znovu. Křup. Záchvat smíchu, toho Rudova decentního. A tak dále, dokud v tlapce něco měl. Pak se zatvářil hrozně nešťastně, nevím, jestli proto, že je po legraci, nebo že mu maminka všechno snědla.