pátek 27. listopadu 2009

Ry-ry-tmus-tmus

Vstávalo se časně, upekl se chleba, buchta, a na procházku bylo pořád ještě brzy. Ruda dostal křupku, Erýsek flétnu, já kytaru. Občas jsme si to prohodili.

Erýs vydržel dvě písničky a pak už ho zaujala jen pankově očesaná verze Z Opavy, z Opavy. "Tak jsme si zahráli a jdeme něco dělat."

Zato Ruda, zmítal sebou do rytmu, zářil blahem. Odpoledne proto dostal bonus - vzala jsem si ho na klín ke klavíru, když Erýsek mlsal lipánek. Mlátil do něj jak hluchej do vrat, veskrze ponořen do tvorby. Když jsem mu začala hrát rytmický doprovod, zvrátil hlavičku a byl v nirváně.

Komentáře: 2:

Anonymous hanele řekl...

Tak to máš krásný. Mě vždy starší prosil, už maminko nezpívej, už opravdu ne, a mladší u klavíru pořvává: "SÁM. já SÁM." Vidím se ale v důchodku, artrózovitýma rukama pohraju si na piánku a rozkřáplým hláskem zahudu :)

27. listopadu 2009 v 22:14  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Erýs donedávna dělal to samé, a vůbec, jistě jsi postřehla, že mě nenechal přehrát celý můj repertoár ;-)

28. listopadu 2009 v 15:24  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka