Až bude všechna práce hotová...

... říkal na Samovy návrhy táta farmář (E.T. Seton, Dva divoši).

Když já byla malá, táta zaopatřoval rodinu, dařilo se mu to. Máma se o ni starala, obětavě nás hromadnou dopravou rozvážela po hudebkách a angličtinách, pracovala a pak myla hory nádobí, pěstovala biozeleninu, i když se jí tak tehdy ještě neříkalo, hehe.

Jsem vzdělaná a zaopatřená. Jen mohlo být míň toho POTOM. Jo, přijdu, potom. To by šlo, potom. Plavat půjdeme, potom. Nakonec skoro každé potom znamenalo nejde to. Nebylo to ze zlé vůle, spíš ta vůle byla jinam cílená.

Co se v mládí naučíš... Snažím se omezovat skoro vrozené potom na minimum a zvedat zadek za účelem výroby nádražácké plácačky, výletu do slíbené čajovny, stopadesátého nasazení slunečních brýlí malému pilotovi letadla. Občas mi to dost jde. Často mi to dost nejde. Vono to pude.