úterý 1. prosince 2009

Až bude všechna práce hotová...

... říkal na Samovy návrhy táta farmář (E.T. Seton, Dva divoši).

Když já byla malá, táta zaopatřoval rodinu, dařilo se mu to. Máma se o ni starala, obětavě nás hromadnou dopravou rozvážela po hudebkách a angličtinách, pracovala a pak myla hory nádobí, pěstovala biozeleninu, i když se jí tak tehdy ještě neříkalo, hehe.

Jsem vzdělaná a zaopatřená. Jen mohlo být míň toho POTOM. Jo, přijdu, potom. To by šlo, potom. Plavat půjdeme, potom. Nakonec skoro každé potom znamenalo nejde to. Nebylo to ze zlé vůle, spíš ta vůle byla jinam cílená.

Co se v mládí naučíš... Snažím se omezovat skoro vrozené potom na minimum a zvedat zadek za účelem výroby nádražácké plácačky, výletu do slíbené čajovny, stopadesátého nasazení slunečních brýlí malému pilotovi letadla. Občas mi to dost jde. Často mi to dost nejde. Vono to pude.

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Držím palec ... a sobě vlastně taky. Máme to podobně.Pavlinka

1. prosince 2009 22:23  
Anonymous Anonymní řekl...

já si zase pamatuju, jak mi šíleně vadilo, když se přede mnou bavili dospělí jako bych tam nebyla a když mě totálně ignorovali, když jsem jim chtěla něco říct... tak se taky snažím to nedělat, ale je to těžký...
Sedmi

2. prosince 2009 8:47  
Blogger Tata řekl...

Háňo, pusa ze Zlína. Už se těším na ten váš povánoční příjezd.

3. prosince 2009 15:09  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka