Moje venkovská idyla...

... vypadala asi takhle. Ženy dopoledne pracují na poli a smějí se. V lese kácejí stromy mužní nemluvové. Děti se honí kolem matek a bezděky na broučcích, mravencích a bylinkách vstřebávají zákony Vesmíru.

Realita: Dopoledne pracuji sama na poli a občas se usměju na Rudu. Mužný nemluva někde kácí strom. Ruda stojí a čučí na silnici, protože díky změněné trase v Liběchově jezdí všechny kamiony přes nás.

Ruda mluví: audo (malé auto), audodo (nákladní a autobusy), ham (jdeme se domů najíst).