Cestou z družiny

Kája se ve škole dozvěděl, že nemá fantazii. Kam ty vyučující na ty perly chodí, to by mě vážně zajímalo. Zřejmě dětem vidí do hlavy.

Pak jsem si ještě vyslechla, že když tancuje Véna, všichni mu tleskají, že je dobrej, a když tancujou kluci, tak se děti otočí a jdou na druhou stranu třídy. Prý nikoho nezajímají.

Smutně mi to zavání analogií; doma samozřejmě odkládám nádobí nebo rýč a strašně jásám, když Erýs s Rudýsem něco pěkného předvádějí. Když se mi s něčím chtějí ukazovat větší kluci, tak to tak nějak přežiju, často moc upřímného nadšení nevyrobím. Ano, v podstatě mě nezajímají.

Tak jsem si vzpomněla, jak jsem teď četla Teach your own (doporučuji), kde slavný unschooler Holt vyvrací okřídlený argument, že školy jsou dobré mj proto, že děti, které to nemají v pořádku doma, mají aspoň jedno útočiště, kde je život transparentní a fér. Ne, není. Jsem přesvědčená o tom, že když si někdo vytáhne černého petra, tak ho prostě má, ať jde kamkoli. V sobě.