Jak mě rozbolela hlava

Tam nějak sama od sebe, tedy. Ale nějak si to rozhodla protáhnout na celý víkend a dneska zrána jsem po třetím nezabírajícím prášku zmučeně prohlásila, že na to kašlu, děti rozdám a své mělnické pedagogické kolečko aj-šj-šj odvolám. Pak se ozvalo skrblivější já a zavzlykalo, achich, těch peněz, co nevydělám, vzchop se, lemro líná. Sebemilující já odvětilo, že když je mi špatně, musím odpočívat. Realistický vnitřní skrblíček se uchichtl, že jestli si myslím, že si odpočinu doma, hehe, tak to můžu zkusit.

Sebemilující já zakolísalo a rozhodlo se zavolat mé alternativní cvokařce. Zamyslela se, detekovala důvod bolesti a odčarovala ji máchnutím sluchátka. Zbyl jen pocit lehké kocoviny. Odjela jsem učit s tím, že to asi nebude hvězdné, ale nějak to přežiju.

A ono to bylo skvělé! Mluvil na mě vždy jen jeden člověk, nikdo do toho nekejhal a nedělal si do vody, i nejlínější pondělní student uměl několik slovíček a ještě platil i za minule. Spokojená, bohatá a společensky vyžitá jsem se za vyřvávání Druhé trávy vracela se staženými okýnky domů, abych se hodinu usmívala na děti.

Den jak sen.