Hlučno je nám

Obdarovali jsme starší chlapce nástroji, když už chodí do té hudebky. Erýsek to těžce nesl, a že chce taky buben. Objednala jsem malý bubínek na krk a paní trvalo věčnost, než ho donesla na poštu. Pak poště trvalo věčnost, než ho donesla nám. Kluk každé dopoledne vyhlížel modré auto s trumpetkou, až ho nakonec pošťák zastihl nepřipraveného, v červeném negližé s psíky.

Nějak mi nedošlo, že Ruda není miminko a bude chtít taky svůj buben, logicky, ne? Co se tady strhlo, nemá obdoby. Ruda chtěl bubnovat. Nabídla jsem mu Kájův. Nene, on chce to ten nový. Rudísku, já ti ho nepučím, ještě jsem si ho neužil. Moje pokusy o moderování systému každý chvilku tahá pilku. Výsledek vytočená já a nepříčetné děti, házím oba bubny na palandu s příslibem, že je sundám, pokud se chlapci dokáží SAMI uspokojivě střídat.

Nakonec to zvládli, maminka v ohlušujícím dunění vygooglila malinkaté bongíčko za dvě stovky a doufá, že se pán rychle ozve.