O modlitbách

To je taková dost intimní záležitost, tyhle modlitby. Svého těhučasu jsem si, ratolest mírně ateistické rodiny, vygooglila Zdrávas, a takhle před spaním to bylo moc fajn.

Poslední dobou nějak vyvstává potřeba komunikovat s Všehomírem, milým Pánembohem, dobrou vůlí a tak. Většinou chci za něco poděkovat nebo prosím o déšť. Ale nějak mi ta slova nesedí, zdají se moc velikášská, neupřímná a recitační.

Předevčírem, to mě zrovna splachoval ten přívalový déšť ve Vlíněvsi, jsem přišla na takový milý, nenásilný způsob jemné improvizace na melodii Tenessee Waltzu, na který mám i tak samé dobré vzpomínky. A tak místo já bych tančil, pojď má milá... jsem si pěkně prosila, aby se ten velký mrak posunul o tři kilometry a zalil taky Křivenice. No, nezalil, ale nějak to stejně bylo ono.

A dneska konečně přechází fronta, kytky pijou, co se do nich vejde, a já bych tančila.