Pre-wedding day

Naši každoroční Holanďani nás překvapili. Při tradičním grilování na rozloučenou nás usadili do pohodlných křesílek a tvářili se tak, aby bylo jasné, že je něco ve vzduchu. Čekali jsme, kdy to spadne. Wiebe S. spustil dlouhý proslov o tom, jak se muži žení jen proto, aby ženy potěšili, a že je to u nás jistě taky tak (to ses, milý Wiebe, moc nesekl) a ještě spoustu jiných moudrých věcí, které si do manželství poneseme vryté do paměti zlatým písmem.

Wiebeho si pamatuju křestním jménem, protože snad jako jediné z celé partičky při představování nechrochtne. Jo, ještě Niels, ale ten jméno zdědil po norském pradědečkovi. Do Nielse jsem platonicky zamilovaná. Taky ekolog, ale jezdí na motorce a je docela starý. Ale je ho kus.

Pak dvacet něco úst zapělo severoholandskou sedláckou svatební a dva silní chlapi přinesli stůl s obrovským dvoupatrovým SVATEBNÍM DORTEM a poukázkou na romantickou večeři U Rytířů bez dětí!

Všechno jsme snědli a vypili a vyslechli veselou historku, jak šel Wiebe s Hirtje pro dort do zámecké cukrárny v Mělníku a slečny tam usoudily, že to asi budou snoubenci přestárlíci, a jaly se jim nabízet všemožné služby. Wiebe a Hirtje (pozor, tohle jméno už chrochtne, ale zapamatovala jsem si ho, protože je ženské) by byli krásný pár. Ale to my jsme taky, takže je u nás dort na místě.