BUDE!!!

Obývák. Muž na tom pracuje po večerech, já po dopolednách. Je to oříšek, vystěhovat z bývalého dětského pokoje všechen ten secondhand, co tam babi v dobré vůli po léta stěhovala. Cikáni nás za plné tašky textilu milují. Zbytek poctivě třídím na plast a to, co se dá spálit v kamnech. Dokonce i na organický odpad došlo v jednom zapomenutém koutě.

Dnes se konečně podařilo odsunout nábytky ke zdem, nasypat knížky do knihovny a celou plochu vyluxovat. Pro dva letité kusy čehosi, čemu si dřív tuším říkalo "stěna" si snad do března přijede velké auto, koupíme strakatý běhoun, obrstůl, ke kterému se vejdeme i s návštěvou, a sofátko. Možná si přivezeme od Cífky zase to, na kterém byl počat Ruda, možná se Hospodářově vkusu nevlichotí a našetřím na nové.

Ruda sedí uprostřed velkého čistého prostoru a počítá na prstech, koho na sofátko pustí: já, Ejí, Jáua, Tája, máma, Lubo. Muj Bobet.