Bez klobouku kos!

Je to pořád stejné. Každý rok mám z kosení veliký respekt, tráva není dost vysoká a nebe dost modré a ještě jsem neodnesla kosu naklepat dědovi Trnkovi a dvacet tisíc výmluv, proč chodit pořád se srpem.

Dneska Rudík milosrdně usnul po obědě a došlo na ni, na kosu moji zlatou rakouskou, co jsem ji vloni strhla o nějaké habaždí. Děda Trnka mi ji svařil a dneska kosila zase jako nová, kus zahrady se naležato suší na sluníčku a byl by větší, kdyby tam nějaký jouda nezapomněl lešenářskou trubku, ta nezarostla travou a já o ni nezavadila v půlce švihnutí. Prasklo to hned za tím svařeným místem. Děda svařuje podruhé, zavařuje do ni hřebík stovku a já objednávám novou na www.kosimesnadno.cz, abych stihla nadělat aspoň nějaké seno, než se s Rudou zašijeme na tu Bulovku. Kdo rád kosí, suší, hrabe a dává do kopek, seberte se a kdykoli přijeďte, je vás tu třeba jak příslovečné soli.

A bez klobouku proto, že pihy jsou roztomilé!