středa 17. července 2013

Návrat

Vrátila jsem se z téměř celorodinné Vysočiny, zítra mám nějakou práci. Erik jel se mnou, necítil potřebu užšího kontaktu s jednou z babiček, ostatní zůstali, přidal se k nám i jeden mužný doprovod, děkujeme.

Ve rychlíku Praha-Hněvice jsem dětinštěla, každý sebemenší tunel jsme mohutně oslavili, mávali jednomu krásnému přípražskému kopci, na nějž měla maminka ambivalentní vzpomínky, rozstříhali staré tričko nůžkami na nehty a obvázali jeho cáry dvě raněná plyšová zvířátka. Teď jsou z nich veteráni a my jsme zase doma.

Obešli jsme zahradu, bez práce, protože hodná paní Trnková nakrmila a napojila ještě před naším příjezdem. Najedli jsme se třešní, malin, hrášku, prvních dvou letních jablek. Dlouho seděli před úly a sledovali, která včelka se vrací s pylem, a tipovali kytky. Pak jsme obešli zahradu znovu a pozorování ověřovali v praxi. Světle žlutý by mohl být z pupalky. Pak bylo opravdu neuvěřitelně moc včelek na brutnáku, celík ještě nerozkvetl... Erika to bavilo až překvapivě na to, že je spíš interiérový typ a moje kytkaření mu bývá k smíchu. Hláška: "Kytky jsou dobrý na to, že jsou pro včely" mě uspokojila.

Kvočna vyseděla spoustu malých kačenek, nechtěla jsem ji vyhazovat z hnízda kvůli počítání, ale hlavičky vystrkovaly zdatně. Když je nic nesežere, přibydou k poloodrostlým lahváčům a bude tu echt veselo.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů