neděle 28. července 2013

Medobraní a spousta vody

Zažila jsem den plný medobraní a zamilovala se do velmi nízkých nástavků. Nízký nástavek plný medu stěží urvu, spíš neurvu, a i samotné rámky, když beru do ruky třicátý, poněkud těžknou v levici. Velmi nízké jsou krásně malé, holky do nich neplodují a tak nějak se mi to celkově jevilo jako radostnější a téměř holčičí řešení.

Upocená, upatlaná od propolisu a hezky unavená jsem se vracela Prahou k Hlaváku, do příjezdu Helen víc než hodina času a tam, kde stával růžový tank, se lidé nechali ostřikovat fontánou. Taky jsem se nechala ostříkat, spolu s úřednicky oblečenou paní mířící do práce. Doufala, že než tam dojde, bude z ní zase suchá a důvěryhodná dáma. Velice šťastně působící bezdomovec si tam vlezl celý, zatáhl s sebou za ruku i partnerku a pak vypadal ještě šťastněji. Voda smyla to charakteristické něco, podle čeho člověk pozná člověka z ulice na první pohled, a byl z něj prostě jen mokrý pohledný řekněme pětatřicátník v rozepnuté košili se skobou na zadku džínů. Dojímalo mě to, pod vodou stejně nebylo nic vidět, tak jsem si i já dovolila být velice šťastná jen trochu plačící řekněme třicatřicátnice v mokré sukni uprostřed vířících kapek.

Odvezla jsem si Helen od vlaku rovnou k Labi, tam nabrala Hospodáře kosícího otavu a přeplavali jsme si řeku tam a zpátky. I Koniáš se přidal, je to k nevíře zdatný čtyřnohý plavec.


Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů