Bráškové

Erik se vrátil z vody. Ruda mu už dva dny toužebně schovával: lentilky, topinku, okurku, kousek sýra, klacík, pilku. Vším ho zahrnul a tak zjevně se milují, že jsem neměla to srdce držet je u večeře, aby do sebe nešili. Vlídně jsem je vykázala od stolu, ať si to přijdou sníst, až se jeden druhého nabaží. Vzájemně se berou do náručí a zdvihají do výšky; Erik Rudu arci maximálně přivyhoupne, Ruďák s ním mává statečněji. Ruda na mě po nekonečném týdnu nemluví, má slova a oči jen pro bráchu, a to je tak krásné.