čtvrtek 6. listopadu 2014

Babičky

Babičky máme dvoje. Ty, s kterými je to těžké, a pak ty, s kterými je to lehké. Do soboty to bylo fifty fifty, jedna z těch "uživatelsky příjemnějších" bohužel nečekaně zemřela. Erik za ni opravdicky truchlí, nikdo jiný z rodiny jeho pražskou povahu tolik nechápal.

Druhá bezproblémová babička, s kterou Vašík nemá geneticky lautr nic společného, dneska celé hodiny šťastně seděla na gauči, zbožně hleděla na tu maličkou křehkou věcičku, co se jí choulila v náručí, rozplývala se nad každým úsměvem, máchnutím ručičky, fandila každému pšouku.

Bolí mě, že stejně láskyplně by si ho mohla nasávat další babička, ale protože já mám nevymáchanou hubu a ona nesmiřitelnou povahu, kdoví jak dlouho bude trvat, než se zase potkají. Kolik si nastavíme překážek mezi láskou a láskou.


Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj Fazole,
po strasne dlouhe dobe nakukuju, tak (asi hodne) opozdene gratuluju a preju hodne zdravi a stesti vam vsem, ale Vasikovi nejvic.
Ajorika (... ta pred 2 ? lety s yzopem a Risou :o))

8. listopadu 2014 v 22:01  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ahoj! Yzop prospívá! :-)

9. listopadu 2014 v 12:16  
Anonymous Anonymní řekl...

Nevymáchaná huba z člověka aspoň dostane ven to, co by v něm jinak doutnalo a dělalo neplechu.
Nesmiřitelná povaha ale člověka obírá o blízkost, sdílení, lásku a tak. Ach jo. Doufám, že se ke svým dcerám chovám a budu chovat tak, že mě nebude moct obrat o jejich lásku vůbec nic (rozhodně ne jejich případná nevymáchaná huba).
Z.

13. listopadu 2014 v 0:50  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka