Byly krásný naše plány...

Sedím u ohně, je nás tam hodně, vedle mě tramp od přirozenosti. Dojde na Amazonku, procítěně odzpíváme a tramp od přirozenosti si povzdechne: "Jojo, to znám, takovou přesně znám."

Trampové, někteří jogíni, někteří tantrici (Vlado, prepáč, nečítaj). Často mají společné, že znali takové Amazonky, co se z nich staly víly z paneláků, samá dečka, samej krám, co už nejezděj na vandry.

Pánové, co takhle dospět. Některé bývalé Amazonky během svých těhotenství přijdou o fyzičku a jsou pak děsně líné tahat těžké batohy, víly jedny z paneláků. Jasně, že si za to mohou samy, mohly přece s miminky chodit na vandry, zlepšovat kondici, cvičit na slunci i dešti. Jde to, stačí trocha vůle.

Taky jsou samá dečka, samej krám, třeba odsavačka, zavinovačka, mixér, papiňák, sada zvýrazňovačů na podtrhávání textu malému dysgrafikovi, různé majkapy na maskování kruhů pod očima z nevyspání, no hnus.

Já si přál jen aby byla pořád stejná, přisahám. Pořád stejná, přísahám!