Vidím

Měla jsem brýle, tak od rok starší než Vašík. A bylo to s nimi trochu jako s tou žábou, jak jí pomalu ohřívají vodu. Tu škrábanec, tam škrábanec, ale vlastně jsem pořád viděla docela slušně.

Naštěstí mě jednou marnivost vytáhla do oční optiky zkusit si fialové obroučky, jak by to jako vypadalo... A pak už jsem nutně potřebovala dárek k narozeninám, chápete, děsně nutně. Hospodář zafungoval, šlo to ráz na ráz, a včera mi je z Mělníka přivezl domů.

Nechtěla jsem si je nasazovat s neumytými vlasy, tak jsem počkala do rána. Šok. Panebože, co já všechno nevidím. Listy na stromech, stonky kukuřice na posekaném poli. Mraky mají takové srandovní kudrlinky.

 V kuchyni je potřeba vymalovat.