úterý 24. listopadu 2009

Jak si nepřipouštím starosti

Už docela dlouho u nás všechno šlape hladce, kluci se mají rádi, Erýskovi buďto ustalo období vzdoru, nebo se cítí respektován, pánbů ví, ale je s ním mnohem víc radosti, prach sice moc neutírám, ale bordel tady taky není.

Jen mě trochu děsí, jaký mám od toho všeho odstup. Většinou. K doktorovi moc nechodíme, proč, jsou celkem zdraví, ne? Rudovu tloušťku by asi většina soudných rodičů řešila na endokrinologii, já v tom nějak nevidím smysl. S rukou bych měla jít na ortopedii - proč? Spíš mě štve, že nelezu. Místo co bych obětavě vzdychala u lůžka nachcípanečků, tak jsem drobátko rozmrzelá, že nesplním své předsevzetí jedné pařby měsíčně coby prostředku duševní hygieny.

Kluci nemají pořádný rodinný model, já zapomněla hrát na příčnou flétnu. Je mi to tak nějak jedno, většinou. Vařím, peču, o Vánoce to tu ozdobím. Místo co bych s Erýsem zdobila perníčky, nechala jsem ho se sousedovic spřátelenou dcerkou pařit jakousi dětskou hru na kompu. Cosi mi říkalo, že je to blbě, ale pak jsem mávla rukou. Bylo mi to tak nějak jedno.

Někdy mi to taky jedno není. Tak nevím, jsem tak sobecká nebo tak utahaná.

Komentáře: 9:

Blogger Eviskita řekl...

Mě to přijde všechno úplně v pohodě (třeba zdobení perníčků a paření na počítači dětskou duši obohatí asi podobně) teda až na tu endokrinologii no.

24. listopadu 2009 22:36  
Blogger Pavlina řekl...

Utahaná žeby možná??? ...ale nedej se, neboj se, půjdeme do divadla! :)

24. listopadu 2009 23:16  
Anonymous Anonymní řekl...

proc na endokrinologii? nejak si neumim predstavit, co by tam s rudou provadeli, nebo si to spis nechci predstavovat. ale jestli teda, jezdim z prahy za prima endokrinolozkou do noveho straseci, mudr voborska, ordinuje v poliklinice
unavena, jo? nekdy bych chtela dosahnout tve akcnosti ve fazi unavena. nestresuj me!
kokon

24. listopadu 2009 23:36  
Blogger Eviskita řekl...

já teda na endokrinologii chodim a nic šílenýho tam se mnou nevyváděli až na to že mě stabilizovali.

25. listopadu 2009 10:01  
Anonymous Anonymní řekl...

A co na to říká soudný pediatr?
Mno, tyto pocity znám. Proto jednou za čas (za dlouhý čas) splním nějaké to "zdobení perníčku" a zbytek jsem hrozná matka s výčitkami. A k rezignaci ala je mi to jedno bych řekla že to je vyčerpání - asi nějaká obrana organismu či co. Abys neměla pocit že se to týká jen svobodných: já byla naposled venku (tj. sama po 8 večer) naposled 12.4. Dobrý ne?:-) Eliza

25. listopadu 2009 11:06  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ha, perníčky jsme udělali dnes! :-)

Soudný pediatr mě soudně uklidňuje.

Na ruku jsem dala obinadlo a chcípáčky vyvezu kočárem na vzduch.

25. listopadu 2009 11:53  
Anonymous Anonymní řekl...

Fazole, psala jsem ti mejla ohledně setkání a plínek. Nespadla jsem ti do spamu?
Betula

25. listopadu 2009 22:24  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Butulo, proboha, já to asi pustila z hlavy. Kruci, tak kdy?

29. listopadu 2009 19:18  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Betulo (blush)

29. listopadu 2009 19:18  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka