čtvrtek 10. listopadu 2011

Panebože to snad ne

Čtvrtek pět odpoledne, vyzvedávám dvojčata z hudebky a jedu nakoupit do Tesca. Už na parkovišti je jasné, jak to vevnitř asi vypadá, tahat tam 4 děti je vysloveně nehumánní záležitost.

Děti, počkáte v autě, za dvacet minut jsem tady, donesu housky. A zamkneš nás, prosím tě? Jasně.

Za devatenáct minut stojím u pokladen na chvostu převeliké fronty. Za dalších deset přicházím k autu a slyším kvílení. Otevřu kufr a zevnitř na mě klidně hledí Erik s Rudou a za nimi zhroucení Jára s Kájou, slzy stříkají a ne a ne přestat. Erýs vysvětluje, že se dvojčatům po mně stýskalo a báli se, že už nikdy nepřijdu.

Kolem Vlíněvse už byli schopni slova. Že se prý o mě fakt strašně báli, slyšeli sanitku a mysleli, že jede pro mě, a když k autu v pětadvacáté minutě šla paní s brýlemi, měli takovou radost, že jsem to já, že se rozplakali štěstím. A už se vezli.

Deprivace v raném dětství je strašná věc.

Komentáře: 6:

Anonymous Anonymní řekl...

Chuďátka :-(.. Eliza

11. listopadu 2011 10:26  
Anonymous Anonymní řekl...

To asi nebude jen ta deprivace, i když u nich musí stát za to.
Naše A. žádnou deprivaci nemá, matka funguje normálně, přesto se o mě šíleně bojí. U nákupu, když byla menší, jsem to s ní jednou zažila taky - v bledě modrym! Tuhle jsem se s R trochu dohadovali, ne nijak zle, normální výměna názorů s úsměvem. Ona se rozbrečela, že se rozejdeme a že se od nich odstěhuju. Další situace teď o víkendu. Byli jsme s pár rodinama s dětma na horách. jak se ke mně přiblíží jiný dítě, okamžitě se po mně věší a ostatní odstrkuje (fakt na tvrdo).
Mám obavu, že je to tím, že ty city k ní nejsou asi úplně bezpodmínečný a že zhruba stejně ráda mám i některý děti mých dobrých kamarádek (není to přesný vyjádření, ale ty to pochopíš :-)).
Raz.

11. listopadu 2011 10:40  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Jo, Raz, s tím se holka bude muset vyrovnat. Není od věci jí to říct, tohle dítě znám taky od malinka a mám ho ráda jako tebe. Pravda je nakonec vždycky nejlepší.

11. listopadu 2011 14:05  
Blogger Hanka Kl. řekl...

A k těm bezpodmínečným citům - macecha není povinna bezpodmínečně milovat geneticky cizí dítě jen proto, že je náhodou jeho partnera. Respekt a korektní vztahy jsou dobrý základ a všechno nad je nadstandart a dost individuální záležitost.

11. listopadu 2011 14:07  
Anonymous Anonymní řekl...

Jasně, já to tak mám rozdaný od prvních měsíců společného soužití, ale ona je baba žárivá :-)! To by bylo na dlouhý povídání, musíme se někdy sejít :-), je to s ní teď taková tragikomedie (komedie víc)!

Já to jen myslela tak, že to u kluků nemusí být jen tou deprivací, i když se to na první pohled nabízí...

Raz.

11. listopadu 2011 22:33  
Anonymous Anonymní řekl...

A mně se stal podobný zážitek s vlastními dětmi :-) Jeli jsme vlakem - lůžkovým přes noc - děti si to užívaly, až do chvíle, kdy jsem je nechala v kupé, šla do sprchy a v okamžiku, kdy jsem byla nahá, začal ječet alarm, protože si nějký ignorant rozhodl zakouřit, i když celý vlak je nekuřácký. Naštěstí je hodná paní průvodčí odemkla a uklidnila dřív, než jsem na sebe naházela oblečení. Brečeli chudáci hrozně, báli se, že hoří.
Prasadko
PS. Ignorant dostal pokutu.

15. listopadu 2011 14:42  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka