Naštvaně a potěšeně

Autíčko mi nakonec spolykalo 13 tisíc. To mělo být 52 vysokokmenů na novém poli. Už se s tím srovnávám druhý den, místo abych byla ráda, že jsem ty peníze měla a auto jezdí.

Ale první vlaštovky vyrovnanosti už tu jsou, zjistila jsem, kde si nakopu svídy a brsleny do živého plotu. Trnky a hlohy dohledám. Špendlíků jsou všude mraky. Rugosy přinejhorším nařízkuju. Hospodář se raduje, že to bude pěkně pomalu a všechno vlastníma rukama. Hm, každej má nějakýho koníčka.

Potěšily mě brambory. Na jaře jsem na Bobkovu radu položila na posekanou pýrovoostřičnou plochu vedle záhonu 12 balíků slámy a do každého strčila dvě fialové brambory. Ty jsem vyhrála v tombole na školkovém plese, takže vstupní investice odpovídá ceně lístku i s přidanou hodnotou protancované noci, třech vodek s džusem a spoustou srandy. Navíc jsme vyhráli i dva dorty, to zase potěšilo Hospodáře, je na sladký.

Později na jaře se Bobek, známý pesimista, podíval na nový záhon pochybovačným okem a pravil, že jestli to nezaleju, nic z toho nebude. Nezalila jsem, neměla jsem na ty konve sil. Budu muset začít cvičit s Jill Michaels jako moje kamarádky, abych nějaké síly nabyla.

Brzy v létě mě Hospodář donutil přidat se a sbírat s ním mandelinku. Zkoušela jsem ji sypat slepicím i husám, ale nic ji nežere. Chápu svou drůbež, mandelinka je fakt hnusná.

A dneska večer se Hospodář nabídl, že mi uloží děti, abych si mohla v klidu zasklízet. Taková sklizeň spočívá v tom, že zahrádkář ty balíky zvedne a vysbírá pod nimi čisťounké brambory z úhledných hnízd. Při té příležitosti vypleje těch pár svlačců a mochen husích, co se prodraly slamou, a je hotovo, sklizeno, vypleto, nový záhon na zelené louce pro česnek na světě. Aj lalalalav diz gejm.