Přátelé

Před měsícem, dvěma jsme s Erýskem shlédli Mobyho klip In this world. Erýsek nemohl pochopit, proč sakra ty nádherný mimozemšťánky nikdo nezvedl ze země a neskamarádil se s nimi. Vysvětlovala jsem mu, že přistáli v Americe a navíc na fakt blbý ulici, kde chodí samí úředníci a žádný děti a že u nás by je určitě někdo oslovil a pozval na kafe.

To bylo kolem poledne. Odpoledne propukl Erik z čista jasna v pláč a když jsem ho utišila natolik, aby byl schopný mluvit, vypadlo z něj, že je mu mimozemšťanů strašně líto. Prostě téma dne.

Dneska odjela Dorka, už se nevozily balíky, Hospodář byl na šnecích, černoušky jsem odvedla na večeři domů a osaměli jsme. Jen já a můj prvorozený syn. Vytáhli jsme si kus keramické hlíny a tvořili. Pak jsme si navzájem umyli ruce, chodili po zahradě, sklízeli fazole na večeři a kochali se krásným světlem od západu dopadajícím na ořech a vinnou révu. A pak se to stalo. Přistáli u Erika v misce. Byli neviditelní, ale dalo se s nimi domluvit. Dozvěděli jsme se o jejich planetě docela dost. Dokonce měli i malinký rádio, co hrálo podobné písničky jako to naše. Erika tak rozněžnili, že si až za hodinu vzpomněl, aby se jich zeptal na vesmírné zbraně.

Teď s námi koukají na Vinnetoua.