Jak ti, synu, nelhat

Snažím se je vychovávat realisticky. Nelžu jim jako paní zubařka, že musí z toho zoubku vyhnat toho červíka se zeleným ocáskem a pak toho s červeným, prostě musejí sedět, dokud jim všechen bordel z toho zubu nevyčistí, aby se jim to nekazilo.

Dneska jsem Rudovi zalhala a se zlou jsem se potázala. Rudík má období, kdy je medvěd. On je momo medvěd a já jsem máma medvěd. Beráňata jsou pejchi a Hospodář je pes.

V pátek prstíky lovil kolečka klobás a kapající si je cpal do pusy. "Rudo, jíš jak prase."
"Já ne puafe, já mefef!"

"Ale medvědi takhle nejí, ti jedí normálně lžící."

Rudu zjevná nepravda zvedla ze židle. Stoupl si přede mě a rozčileně mával končetinami. Ukázal na nohy řka: "Mefef má ají nohy!" (Medvěd má tady nohy) a pak zvedl ruce: "Mefef má ají taty nohy! Nedezí zici!" (Nedrží lžíci.)

Pak se uklidnil, usedl a dál jedl jako prase.