Témata doby

Ruda přitlačil na mluvený projev. Přestal se spoléhat na mimiku, vsadil na slova. Při jeho ne zcela brilantní artikulaci je taková sázka velmi riskantní rozhodnutí. Na druhou stranu, když se snažíme, skýtá se nám šance nahlédnout do jeho hlubokého vnitřního světa. Historicky první věta s abstraktním zaměřením padla při navlékání bílého pyžamka, Ruda si spokojeně hladil bílé bříško a pravil: "Mám uád bíuou."

S prvními slovy přišly i bezostyšné lži. Kdykoli mu něco zakážu, rozkřičí se: "Táta he můhu!" To znamená táta řekl, že můžu. Když něco rozbije, rozlije a jinak nezvládne, ukáže na nejblížší beráně a nonšalantně hlásí, že "Jáua deuau, já nedeuau." Nelze se mu divit; v době, kdy se ještě nemohl bránit, to na něj taky všichni házeli, tak sklízejí, co zaseli.

Další téma otevřela Erikova blížící se školní docházka. Po vsi jdou řeči, že prvňáčky má dostat paní učitelka Nováková, zvaná Gestapačka. Starší synci s ní mají vcelku zásadní problémy, vesnice ji halasně odsuzuje, první impuls byl tedy dát dítě do jiné školy. Na druhý impulz jsem pohovořila s rodiči, kteří na ni nenadávají a zjistila, že v klidu jsou ti od relativně chytrých dětí, které nemají problém na větu: "Zapište si do notýsku úkol," zareagovat vyhledáním notýsku. Také je prý paní učitelka hektická, chaotická a zjevně jí vadí, když děti jsou/působí hloupé. Vidím tu jistou analogii s mým vlastním povahovým profilem, tak si říkám, že by to pro synka přinejmenším nemusela být velká změna.

Hospodář zakoupil líheň. Vrchním líhničem jmenoval mě, tak jsem do ní nasypala husí vejce a chodím otáčet. Má to krásný displej s teplotou a vlhkostí a přitom to po mě nechce mačkat žádná tlačítka, návod k použití je jednoduchý a vybavený obrázky, technika akorát pro mě. Dneska jsem vyjmula smrdutého kapajícího adepta na pukavec a celou líheň vypařila horkou vodou.

Na husích podkladcích v hnízdě se zatím rozplácla naše nejmenší slepička, placatá jako žába, sedí jak přibitá. Začala jsem tedy sbírat vajíčka a v pondělí jí je vyměním, ať má to její snažení důstojný závěr. Hospodář hlásí první kachní vejce od běžců. Valuška běžce včera viděla a říká jim lahváče. Když se zadaří, budeme tedy mít hejnko malých lahváčků, dětská míra.

Jestli ovšem kdy přijde jaro, a to je poslední a nejzásadnější téma této doby, protože já potřebuju dorýt chřestovnu a Hospodář zasadit 1500 stromů a jestli ta zima rychle nepůjde do prdele, tak se tu zblázníme a možná i přestaneme mít rádi.