Léto

Snědli jsme třešně, dojídáme maliny a rybíz, padají první letňáče a meruňkám dávám maximálně týden. Sklízíme bob, fazolky, poslední lusky, první růžičky brokolice a každým dnem dojde na česnekové záhony. Včelky lítají, nosí, cpou se z krmítka a matky kladou. Každý den nad nimi postávám, rozpačitě si drbu hlavu, co kam bych jako měla přeházet, a těším se na příjezd mistra včelařského, který bohdá zaplaší moje začátečnické nejistoty.

V nezahradních sférách je to jako na houpačce, takhle emocionálně vyosená už jsem nebyla, ani nepamatuju. Vyosená je od slova osa, naučila mě to svobodná matka Kateřina, s tou jsme ještě v Jinonicích sedávaly na zahradě u vína, s námi ještě jedna svobodná a jedna vdaná. Nasmály jsme se, navyměňovaly bluzónků a kurálí, holky moje, koukejte se někdy stavit.