Se strunou

Dneska jsem ji definitivně zkrotila, strunovku pochybné kvality od babičky. Kus ekozahrady je vábně holatý a bude ještě líp. Polehlé plochy, na které jsem s ruční kosou fyzicky neměla, se dostávají pod kontrolu. Přesto jsem se s tou těžkou mašinou na popruhu cítila nemístně. Je to vůbec pro ženy? Korunu tomu nasadil Erik, který chvíli okouněl a pak pravil: "Maminko, jak to, že jsi první ženská, kterou vidím s křoviňákem?" Nenapadlo mě nic jiného, než  že to opravdu nebývá obvyklé. Jako vysvětlení nic moc, ale stačilo mu to. Nakonec, je to moje volba, mít ekozahradu, kdo už jiný by ji měl udržovat.

Štráduju si to po vsi se strunovkou na kárce v montérkách a soused Honza volá přes plot: "Co to máš na sobě? Kde máš sukni?" Pobavilo mě, že image funguje.

Malinko jsem se zrasovala, ale nebyl to špatný začátek dne. A bylo ještě líp. Přijela Hospodářova bývalá přítelkyně psycholožka. Se svým současným přítelem, který předtím, než se stala Hospodářovou přátelkyní, byl jejím manželem. Seděla jsem vedle něj u ohně jako aktuálka bejvalého jeho aktuálky, co bývala jeho bejvalka, kolem kromě našich dětí běhaly i jejich společné děti z prvního manželství, jeho dítě z meziobdobí,  a ona kojila jejich společné dítě ze současného vztahu. :-) Naplnilo mě to velkou nadějí, že věci nebývají vždy takové, jaké se v hormonálním vzepětí zdají, a že s troškou humoru se zvládne skoro všechno, muhehe.

A koncovka byla ze všeho nejlepší, Erik si doběhl k sousedovi truhláři pro své nové minikosiště na míru. Jeho rakouská padesátka je ostrá až běda a do tmy jsme se společně učili kosit na jakýchsi miříkovitých. Vonělo to, kluk není levej, a svět je přátelské místo, kde podle scénářů navržených psycholožkami na návštěvě nakonec všechno dobře dopadne.