Ooooops aneb trapná historka ze života citlivky

Zavolal mi pokladník spolku, do nějž jsem před dvěma lety nerozvážně vstoupila. Že dlužím na příspěvcích a mohu to napravit zítra, pozítří a popozítří kdykoli od 6 do 16h. V té době sedí na vrátnici toho a toho podniku, popsal mi cestu a já zodpovědně vyrazila hned druhý den ráno.

Podnik jsem snadno našla, je to známý výrobce úspěšně navazující na zdejší tradici výroby dětských kočárků, zaparkovala a vstoupila do vrátnice. Pan pokladník sáhl po vzorně srovnaných složkách, našel si mě a jal se papírovat.

Já se zatím rozhlédla kolem sebe a zapolykala. Nemám nic proti erotické fotografii. Ale kalendáře, které krášlily interiér, byly daleko za hranicí erotiky a hluboko na území pornografie. V malém prostoru bylo těžké vyhnout se očima detailům ženské intimní anatomie. Rázem jsem se v obtažených džínách začala cítit, no, zranitelně. Výmluvnost mě opustila, vrátný cosi žoviálně švitořil do trapného ticha.

Četla jsem o studii prokazující, že takové výhledy muže osvěžují, vzpružují a svědčí jejich kardiovaskulárnímu systému. Jsem docela ráda, že dědek bude dlouho v pořádku a spolek nebude muset volit nového pokladníka. Ale bylo by fajn, kdyby někdo z vedení firmy vyrábějící kočárky a vozíky pro invalidy, která má vkusné webovky a auta polepená optimistickým nápisem creative in care, panu pokladníkovi doporučil zavést si na osvěžující obrázky další složku. To pro případ, že by vstupním prostorem firmy procházela nějaká žena.