Coming out
Hospodář je v podstatě první chlap v mé barvité historii, s kterým si dovedu představit, že jednoho krásného babího léta za třicet let budeme podřimovat na zápraží svraštělou ručku v mozolnaté ruce.
Jenže si nedovedu představit dalších deset let s jeho dětmi. Dokonce ani další tři roky s jeho dětmi. Jsou hodný a nevytáčejí mě schválně, ale přesto - já už fakt nemůžu.
Jenže si nedovedu představit dalších deset let s jeho dětmi. Dokonce ani další tři roky s jeho dětmi. Jsou hodný a nevytáčejí mě schválně, ale přesto - já už fakt nemůžu.
vystavil Hanka Kl. v
20:08
Komentáře: 21:
Dej si pauzu a někam odjeď. Na dně vlny se to nedá řešit.
Kea
Hanka je v podstatě první ženská v mé barvité historii, se kterou si dovedu představit, že jednoho krásného babího léta za třicet let budeme podřimovat na zápraží svraštělou ručku v mozolnaté ruce.
Jenže si nedovedu představit dalších deset let s jejím dětmi. Dokonce ani další tři roky s jejími dětmi. Jsou hodný a nevytáčejí mě schválně, ale přesto - já už fakt nemůžu.
Tohle by se Ti nečetlo dobře, že? Nemyslím to ve zlém!
Řekla bych, že je hodně velkej rozdíl být matka v domácnosti a otec v práci... co se týká toho "už nemůžu". Nic proti chlapům, mám je ráda.
Jinak autorce příspěvku: jestli jsi ve stejné fázi měsíce jako já, tak naprosto rozumím. Někdy potřebuju úplně zalézt do sluje a nebýt...
Naši milí muži!
Neberte nám právo se hroutit a stěžovat si. Je to pro nás naprosto nezbytná fáze k tomu, abychom se mohly ze sraček vyhrabat, narovnat a zase znovu zářit.
Pokud budeme muset být STÁLE přijatelné, budou z nás hadrové loutky bez života.
Prostě si zvykněte a přestaňte čekat, že to bude lepší. Bude to takhle celý život, pořád dokola. Jsme totiž ženy a žijeme v cyklech. Budeme chvíli k sežrání a chvíli k nesnesení.
A budeme vás mít pořád rády.
A mimoto - psát blog, ve kterém se sám autor blogu nemůže zhroutit, to už je lepší ho nepsat.
Vše mysleno v tom nejlepším.
Kea
Anonyme, čte se mi to naprosto v pohodě. I Hospodář má právo vyjadřovat své emoce, ať jsou jakékoli. Kdybychom si mazali medík kolem pusinek, už bychom nejspíš cukrovali každý u jiného dortíčku. :-)
Jestli to potřebuješ slyšet takhle, tak prosím: Ano, jsem macecha. MACECHA. Tos ještě neslyšela? To jsou ty zlé bytosti z pohádek. Pohádky byly samozřejmě založeny na zcela pravdivých příbězích, až, ehm, řekla bych, archetypálních. :-)
A příště se podepiš.
jestli ti to pomůže, tak já poslední dobou jaksi nemůžu z vlastních dětí, neb sladit potřeby, přání a povahy školačky (většinou šikovné, někdy vychcané a ulhané a provokatérky a vůbec na zabití), předškolačky (která si hraje na mimozemšťana a nejenže neposlouchá, ale ona prostě neslyší a navíc je doma ze školky a tak se nudí a já nemám čas) a batolete (které všude vleze, všechno chce a nic si nedá vysvětlit, k tomu se v noci x-krát kojí) je dost často nad mé síly. Někdy bych nejradši utekla, jenže ono jaksi není kam...
Takže vlastně klobouk dolů, že jsi před těmi nevlasťnanty ještě stále neutekla, ba se skutečně snažíš nebýt macechou ale aspoň maceškou ;) Jako dle mě, sorry anonyme i kdokoli jiný, není jaksi povinnost milovat každého bližního svého a mít s ním svatou trpělivost a to ani když je to náhodou potomek životního partnera
Klaris
Hanko, držím Vám palce, aby to šlo.
Já hlavně (co Vás tak pár let na blogu sleduju) věřím, že v sobě vydolujete sílu, aby to šlo. Navíc, když Vás podepře ta mužská ruka, tak by to tím tuplem mohlo jít...
Musí to být hodně náročný, čtyři děti jsou (myslím) záhul, i když jsou to všechno vlastní.
Jo a Key návrh zní dobře. Nechtěli by babička s dědečkem třeba pohlídat Erika s Rudou a Vy byste si třeba udělala výlet za Cífkou? (ne, že tam by děti nebyly ;)
Veronika (občas se taky zapomenu podepsat, ale anonym nejsem :)
Tady se nepodepsal akorát Hospodář, který plyne z textu, ne?
Jinak tady žádného anonyma nevidím...
Kea
Moc přeji, aby ty „macešské“ pocity odezněly, aby tě ty nevlastní děti vytáčely tak jako vlastní a měly také tolik lásky jako ty vlastní. Hospodáře, aby nikdy ani nenapadaly takové myšlenky.
A podpis? Vždyť je to jedno. Jana, Janča, Janka atd. Prostě dříve náhodný návštěvník Tvého blogu z druhé strany republiky a již dlouhou dobu pravidelný anonymní návštěvník, který čte to krátké povídání z Tvého života a přeje v myšlenkách jen to nejlepší Tobě i všem v Tvé blízkosti.
Cheche, Hospodář na mikrouše nechodí, je příliš pracovitý, než aby měl čas na četbu blogů. :-)
Jasně, že hlídání míváme, a relaxujeme, co to dá.
Jani, díky za odtajnění. Velice upřímně, nevěřím tomu, že Kája s Járou ode mě kdy dostanou tolik lásky, jako Erik a Ruda. Je to naivní představa, kterou jsem taky trpěla a strašlivě mě frustrovalo, že se mi nedaří ji naplnit. Ale nejsou to moje děti, pro mě to není možné, dávat jim tolik lásky. Přiznat si to mě stálo pár konzultací u odborníka na rodinné systémy.
Kluci dostanou respekt, pravdivou zpětnou vazbu na své chování, relativně klidnou fungující domácnost, možnost pozorovat funkční vztah muže s ženou. Není to málo, je to přesně to, co jim jejich máma nemohla dát. Ale lásku, takovou tu opravdovou ze srdce, pocit, že jsou pro někoho nejúžasnější na světě, pro to musí jezdit za maminkou.
Haničko, nezoufej :-). Jasně, tohle mám taky podobně. Teď jsem s nima zrovna docela slušne sžitá, ale mám dost obavy z budoucnosti. Třeba až si sem velkej začne vodit slečny na noc (jeho benevolentní otec dovolí hodně a hodně brzy). Už teď řeším blbosti typu, že se mi malá hrabe v náušnicích, nebo v malování. A je mi jasný, že v tomhle bude spíš hůř... Tisíc prkotin a soukromí je v háji.
Pauza (někam odjet) je dobrá věc, ale mám pocit, že žádná pauza není dost dlouhá :-). Je to sice svým způsobem obohacující, ale většinou za dost vysokou cenu. Moc bych se chtěla dostat do stavu, že si tu budoucnost s jeho dětmi dovedu představit bez obav a hnusných pocitů...
Raz.
PS: momentálně je větší strašák do budoucna tchýně v baráku, děti ještě nějak zpacifikuju, ale jí...
Aha, takže to vypadá, že to psala nějaká žena? To jsem teda úplně mimo.
Je to ale sci-fi :)
Kea
Omluva, píšu z cizího počítače a nevšimla jsem si, že majitel je přihlášen. V této diskusi není žádný muž :)
Kea
Tchyně v baráku??? To těch nevlastních dítěk radši deset! :-)
No, deset radši ne :-). Koukám, že píšu jak blb, "tchýně"...omluva.
Raz.
Tchyně se opravdu píše s krátkým :)
Hani a není to způsobeno i věkem? Pokud se nepletu, tak Hospodářovi kluci jsou starší než tvoji, ne? Třeba tě Erik bude za pár lrt vytáčet (skoro) úplně stejně.
Danko, no však právě :-)
Raz.
Jinak si myslím, že věkem to určitě částečně je, ale v tomhle věku je to tak, že ještě pár let to bude spíš trošku horší. Já měla malou nevlastní od roku a kousek, to bylo sladký batole, který se jen smálo a když ne, nechalo se opít rohlíkem. Jak začala chodit do jeslí, naučila se lehce popruzovat a ve škole se to ještě dost vystupňovalo. Díky tomu, že jí mám od mala, je ten základ našeho vztahu celkem ok, ale stejně je to občas fuška...Puberty se děsím už teď :-)
Raz.
"Kluci dostanou respekt, pravdivou zpětnou vazbu na své chování, relativně klidnou fungující domácnost, možnost pozorovat funkční vztah muže s ženou."
... upřímně říkám, že u skutečně "archetypální" macechy bych tohle ani nečekala. Kluci to snad jednou ocení - je to férový přístup.
Zdeňka, která jen zpovzdálí sleduje a fandí
Díky, náčelníku, že ses mě zastal! :-)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka