Chlapík

Dlouho tu na mikrouších nefiguroval. Jo, ten chlapík, co si tehdy myslel, že on má přece štěstí, a tak si pro jednou nedal pozor. Pak jsem od něj dostala k Vánocům k břichu krásnej film. Juno, o 16tileté holce, co přijde do jiného stavu, ale je to rozumné děvče a proto se rozhodne dát to dítě k adopci někomu, kdo ho chce víc. Nezkazila tím tak život sobě ani svému partnerovi, sympatickému chlapci-běžci.

Ruda dorostl do věku, kdy táta nějak začal být důležitý. Jednou za dva týdny nestačí. Budí se s tím, že chce tátu. U snídaně fňuká, že chce tátu. Mám tátovi udělat haló, haló. Občas to udělám, ještě víc občas to zvedne. Pokecá s Rudou a za dvě hodiny je to tu znova, udělat haló, haló tátovi. Rudíku, táta nemá čas, má skvělej novej projekt. Oběhne Island za třicet dní. Třicet dní, třicet maratonů. Sousto pro drsňáky.

Taky má ženu a miminko. Miminko pojede na Island s tátou, pokud se seženou sponzoři. Ne, můj táta to chlapíkovi v práci fakt nedomluví, nemá ho rád. Chlapík se diví. Proč jen ho ty lidi nemají rádi.

A kdy prý půjde Rudík na tu operaci s nohama. Povídám, že nejspíš v zimě. A nemohl by prý jít ten měsíc, co tu chlapík nebude? Až se vrátí, bude už Ruda v pohodě a on se mu bude moci o to líp věnovat. Jasně, a ležáka Rudu budu tahat a těšit já s Hospodářem. Ne že bych snad počítala s něčím jiným, ale takhle na plnou hubu, když se to řekne, a úplně beze studu, to bych blila.

Mám dny, kdy slyším táta haló, haló a pro jednoho bych nenáviděla všechny chlapy světa.