Láska lísky

Dneska bylo teplo a já bych tak ryla, kdyby mi nebylo tak blbě. Tak jsem si aspoň vzala kyblíček a lopatičku a šla sbírat hovínka. Pak klacíčky  a dřevíčka (a že jich parchantíci na zahradu natahali) a nakonec plasty. Zahrada je čistá, vypadá dvojnásobná, až jsem se zastyděla, že já joudová takhle neuklidila už před kurzem. (Nakonec, pavučiny na garnýžích dtto, napište mi někdo ze zúčastněných, že jste si jich nevšimli, prosím.)

Pak jsem koukla k sousedům a místo té obrovské meruňky, kterou jsem na kurzu ukazovala přes plot frekventantům, aby viděli, jak u nás v Polabí může vypadat meruňkový strom (kdo to neviděl, tak jako vzrostlá jabloň), ležela hromada větví a polínek. Skoro jsem se rozbrečela. Pak jsem mužně zamáčkla slzu a šla si od souseda vyptat ty větve, pro kozy. Přidal mi i jabloňové, jabko šlo taky. Pokecali jsme, no jo, máme holt jiné priority, ale starosti máme stejné. Málo sluníčka, nějaké ty choroby, hromada práce a finance, jako všichni. No a na tu meruňku chodily vosy.

Pak jsem poprvé v životě viděla samičí květ lísky, jako neptejte se mě, kam jsem doteď koukala, ale to je krása.

 

A za každého mrtvého přítele nezapomínáme vysadit tři nové :-)