Má jarní lýtka

Sklátilo mě nastuzení a emocionální bouře. Krize vdanosti. Ležím, smrkám do plen, hřeji a představuji si. Mám čas na svět internetu a spánek. Díky blogu Ylvy jsem objevila ruzovapanda.blogspot.cz a ten článek o ženském matrixu bych podepsala. Cítím spřízněnou duši. Mám samozřejmě ve svém věku a při daném množství dětí nespornou výhodu v pochopení několika nepřenosných pravd (například té, že když člověk spí s někým, kdo si ho nevezme, i tak může otěhotnět, na tu jsem obzvlášť hrdá). Kdybych na tom blogu objevila, jak se píší komentáře, z fleku bych ji pozvala na čaj a něco vegetariánského.

Můj dobrý muž má příležitost vzpomenout si, jaké to je, když v domácnosti nefunguje žena. Můj (nechme to pro dnešek bez přívlastku) táta má možnost projevit svou otcovskou lásku a přijede mi zítra hlídat pět dětí, díky, tati. Skvělé paní učitelky ze školky si přebíraly a předávaly Erika a Rudu na ulici, abych nepopšíkala půl ranních Počapel. A dohromady pět kamarádek mi trpělivě odpovídá na smsky a pokud kroutí hlavami, pak jen decentně.

Třešnička na dortu - když mi došlo dřevo, vyšla jsem před dům pro nové a tam (nechce se mi tomu věřit, protože kdyby to tam zítra nebylo, vážně se už rozpláču a rozkopu popelnici) to vypadalo na ostýchavý návrat jara.