Sladkokyselé Velikonoce

Peču beránka. Peču králíka s nádivkou. Nepeču nepečený dort. Peču chleba. Barvím s pěti dětmi vajíčka. Poslouchám Hospodářovu dceru, jak od rána zpívá Láááásko máááá, jáááá stůůůůůůůňu. Strašně závidím Hospodářovi, že je venku a sází si les. Chci taky dělat něco, co za mnou bude vidět. Místo toho Ruda pojedl rohlík v ložnici, tak jdu vynést běhouny a vyluxovat. Někdo znečistil toaletu. Jiný koupelnu. Třetí tak urputně nesl rohlíky z chodby do kuchyně, že ten zatracený zelený koberec, co je úplně lačný, aby jakoukoli špínu vsál a pak se jí pyšnil, potřebuje znovu vysát. Pavouci snovají další pavučiny. Už jsem se dneska jednou sbalila, že tady končím a jedu slavit Velikonoce někam, kde uklízí někdo jiný, ale Hospodář mě ukecal. Beznaděj největší, venku fukejř a zima, že by psa nevyhnal. Lup, praskají mi nervy, rozbíjím talíř a vyháním ven hned čtyři děti.

Aby za mnou bylo příští víkend něco vidět, budu bez dětí sázet vrbovnu. Kdo se chcete přidat, jste vítáni/y.

Fotím jen idylické momenty, takže mezi následujícími snímky rozbitý zelinkavý talíř nehledejte.

                                                                Ještě nenabarvená vajíčka:

 

Fem mefef: