Sila jsem...

...od desíti do tří. Spadaly pod to i terénní úpravy, jásala jsem z nalezené záclonové tyče, skvěle se jí vypínala fazolová síť. Erýs s Rudýsem zatím udělali z pískoviště bazén a ze sebe prasata. Erik mě nadchl, když přišel na to, že když udělá jednu přehradu výš a druhou níž, dají se přepouštět.

   Pak to Rudu přestalo bavit a někam zmizel. Našla jsem ho doma, ležel na postýlce, ke mně se odmítavě točil zády a dělal, že chce spát. Propadla jsem se do hlubin výčitek svědomí, že jsem ho včera nechala sjet z toho kopečka, spadnout z kola a bacit se do hlavičky. Teď má chudinka určitě otřes mozku a trpí. Po chvíli vstal, protože tu velkou studentskou pečeť, co si ukradl v mlsníku, prostě nemohl dojíst a šel se podělit s námi. Prevít.

Takže když dá pánbů a slimáci, bude z nás dýňová a fazolová velmoc, a stálo nás to jen pár hodin práce a čokošku.

Píšu článek na pokračování...

... taková kompilace do začátku ekozahradničení pro Děti a my.

EKOZAHRADA

Zdravý, živoucí ostrov zeleně, kde je všechno v koloběhu, kvetoucí, voňavé a jedlé. Oáza klidu pro její dvounohé, čtyřnohé i stonohé obyvatele. Ekozahrada stojí svého majitele méně peněz, neprodukuje odpady, nepolyká chemii. Už ji chcete? Tak čtěte dál.

Současné zemědělství často připomíná spíše hydroponii, jen na suchu. Hlína se pořádně přeorá, napumpuje hnojivy, oseje, postříká, ještě jednou postříká a nakonec sklidí a pořádně přeorá. Správný ekozahradník má ale při své práci na mysli, že půda je především živá. Kromě organických zbytků, písku, vody a různých usazenin obsahuje špetka obyčejné hlíny taky miliony plísní a biliony bakterií, které neustále pracují s organickým i anorganickým materiálem a vdechují mu život. Drobné organismy, které nám nestojí za povšimnutí, se starají o to, aby měla půda strukturu. Rostliny (ano i plevely) vytahují kořeny vlhkost a živiny nahoru k povrchu a když odumřou, odevzdají svůj stavební materiál zpátky do koloběhu. Křehkou rovnováhu snadno naruší necitlivé zásahy zvenčí, třeba anorganická hnojiva z továren.

Jak se starat o půdu

Nejdůležitější je udržet (nebo navrátit) půdě vlhkost a humus. Pomůžou nám takové sprosté venkovské věci jako je hnůj, kompost a sláma. Pokud se v okolí vašeho domu chovají koně, ovce a podobná zvířátka, nic nedáte za optání a nejspíš si odvezete pořádnou hromadu do začátku. Pozor na čerstvou mrvu, rostlinám by mohla ublížit, hnůj by měl být rok odleželý.

            Když si vyrábíte vlastní kompost, vytváříte z vaší zahrady takový trvalý a samoudržitelný systém v malém. Kompost dokáže valnou většinu vašich organických zbytků přeměnit v krásně kyprou úživnou zeminu, stačí ho správně založit. Umisťujeme jej do stinného kouta, aby si udržel vlhkost. Dno neizolujeme od země, aby se ta správná mikrozvířátka dostala dovnitř, jako ochranu proti nežádoucím tvorům, třeba krysám, použijeme pletivo. Stěny stavíme pokud možno prodyšné, aby měl dovnitř přístup vzduch. Snažíme se míchat hrubší a jemnější materiály, dobré je přihodit několik kbelíků hlíny, aby se vrstvy naočkovaly půdními mikroorganismy. A pak už se věci dějí samy, kompost polyká listí, plevel, zbytky z kuchyně a odměňuje se kvalitním substrátem bohatým na živiny.

            Sláma (nebo listí, posekaná tráva, vytrhaný plevel bez semen, ale i nepotištěné kartony nebo dokonce staré vlněné koberce) slouží ekopěstiteli jako mulč. Navrstvený kolem rostlin udržuje v půdě vodu, brání růstu plevelů, udržuje mikroklima, pomalu se rozkládá a obohacuje zem o částečky humusu. Usnadňuje péči o plochy, které by vydané na pospas suchu a plevelům potřebovaly spoustu pozornosti a práce.

Jak vyplít mulčem

            Pořádné zamulčování je geniálním pomocníkem při zakládání nových záhonů na doslova zelené, třeba i pýrem zarostlé louce. Pokud máte k dispozici hnůj, můžete ho rozsypat na vytyčenou plochu. Přikryjte celý záhon kartony (k dispozici třeba v obchodním domech, autorce toho článku se osvědčily cykloobchody, tam mají zbytečných obalových materiálů v ideálně rozlehlém formátu spousty), pokud máte kompost, hoďte ho na kartony a bohatě pokryjte slámou. Po půlroce se pod to můžete podívat, plevel bez přístupu slunce až na výjimky zahynul, kartony se rozkládají, země hladově polyká tlející spodní stébla a mezi tím se červenají šťastné žížaly. A ani ten půlrok nemusí být planý, už v den dokončení můžete sázet. Do vrstev mulče prorazíte díry na zasazení stromků, keřů nebo trvalek, když do slámy strčíte tu a tam hrst hlíny, můžete sít dýně nebo cukety a už na podzim sklízet bohatou úrodu.

           

Na plevel lopatkou nebo filozoficky

            Když se vrstvou mulče přeci jen prodere něco, co jste na dané lokalitě neplánovali, nabízí se vám v zásadě dvě možnosti. Plevel můžete ekologicky zlikvidovat. Prostě ho vyrýpnete a dáte na kompost. Nebo ho utrhnete a dáte králíkům, slepicím, kozám. Postup můžete s dorůstáním libovolně opakovat a jako vedlejší produkt získáte maso, vejce a hnůj. Dokonalé.

            Druhá možnost spočívá v popření plevele. Plevel přestane existovat a získáte takzvanou doprovodnou rostlinu. Ta zaručuje, že se vaše zelí nebude nudit v monokulturním řádku, ale bude těžit z biodiverzity ve své bezprostřední blízkosti. Doprovodná rostlina jinak voní, může tedy snadno zmást škůdce. Takový pýr nebo bodlák svými kořeny prorážejí chodby do zhutnělé půdy a tím ji provzdušňují. Je to všechno o pohledu na věc a pokud se vám navíc podaří přesvědčit tchyni, že ta zahrada není zpustlá, ale ekologická, pocit zadostiučinění se určitě dostaví.

V příštím článku se dostaneme od půdy k tomu, o co nám jde především. K jedlým rostlinám a ekologické péči o ně.

Box:  www.ekozahrady.com – asi nejslavnější ekozahradnický web u nás

          www.permaweb.cz – fórum pro trvale udržitelné zahrady a svět vůbec

          www.prirodnizahrada.cz – jedlá krása v rukách jedné ženy

                       

                       

Jsem si zavzpomínala...

... jak jsem jednou přesvědčila španělského boyfrienda, do kterého mi dělala nějaká holka z Polska, že Poláci konzumují koňský trus. Kámoška mi to bez hnutí brvy dosvědčila, že mají něco na způsob hamburgerů s čerstvým teplým koblížkem a spoustou zelí. Zbaštil to. Teda jen tu storku.

Svatba

Budeme moc rádi, když se na to přijedete podívat. Ubytování máme jen pro nepočetné těhotné, maso pro všechny. Prosím, dejte do týdne vědět na kloubh@seznam.cz, ať můžu začít zařizovat klobásy a jiné počitatelné věci.A pak taky určitě přijeďte, ať to nejíme do Vánoc.

Bude to nízkorozpočtová svatba s pivem, gulášem, grilem, koláčky a meruňkovicí. Pijete nebo jíte něco jiného? Skvělé, dovezte to. Dotazy a návrhy na mail nebo tlf.

Těšíme se!!!

Jak jsem pochopila Trautenberka

Zatoužila jsem po teplém jídle a to i když je bezdětný víkend. To jako nevařím, aby bylo jasno, leda když chci udělat radost Hospodářovi po návratu z malakologických cest.

Recept na kyselo vypadal dostatečně jednoduše: Uvařím sušené houby s kmínem, vmíchám do toho kvásek a osmaženou cibulku. Osolím. Ochutnám. Fuj, to kyselo je moc kyselý.

Přidám půl kelímku smetany. Božská mana.

Až tu budou děti, uvařím do toho i brambory.

Údernice

Pět slepiček a dvě perličky dnes snesly devět vajíček. Nevěřím vlastním očím a Erýs míchá palačinkové těsto.

Rozrůstá se nám... masíčko

Housata se nastěhovala do vrbového pískoviště, králíci opustili hnízdo, ale stále ještě pijí mateřské mléko. Už nikdy jim nedám řepku, Bobku, slibuji, ráno jsem z toho byla tak předěšená, že jsem je po požití mikrodávky chodila kontrolovat, jestli dýchají.

Husopasci I, II a III

Jak mě rozbolela hlava

Tam nějak sama od sebe, tedy. Ale nějak si to rozhodla protáhnout na celý víkend a dneska zrána jsem po třetím nezabírajícím prášku zmučeně prohlásila, že na to kašlu, děti rozdám a své mělnické pedagogické kolečko aj-šj-šj odvolám. Pak se ozvalo skrblivější já a zavzlykalo, achich, těch peněz, co nevydělám, vzchop se, lemro líná. Sebemilující já odvětilo, že když je mi špatně, musím odpočívat. Realistický vnitřní skrblíček se uchichtl, že jestli si myslím, že si odpočinu doma, hehe, tak to můžu zkusit.

Sebemilující já zakolísalo a rozhodlo se zavolat mé alternativní cvokařce. Zamyslela se, detekovala důvod bolesti a odčarovala ji máchnutím sluchátka. Zbyl jen pocit lehké kocoviny. Odjela jsem učit s tím, že to asi nebude hvězdné, ale nějak to přežiju.

A ono to bylo skvělé! Mluvil na mě vždy jen jeden člověk, nikdo do toho nekejhal a nedělal si do vody, i nejlínější pondělní student uměl několik slovíček a ještě platil i za minule. Spokojená, bohatá a společensky vyžitá jsem se za vyřvávání Druhé trávy vracela se staženými okýnky domů, abych se hodinu usmívala na děti.

Den jak sen.

Husy

Bydlí u nás v kuchyni. Potřebují dvacet stupňů, dokud nepřepeří. Zatím jsou to umatlaná prachová neustále kakající, žeroucí, pípající a vodu špinící blbátka. Jo, a dost smrdí.

Hospodář mezi dvěma mlýnskými kameny

Večer to mezi mnou a jeho dcerunkou bouchlo. Prepubertální slečna mi mírně řečeno nekonvenuje. Já po celém dni s naším permanentním dětským táborem už nebývám nejtrpělivější a chtít po prepubertální holčičce, aby přemýšlela nad tím, co říká, je asi stejně holý nesmysl, jako chtít všeobjímající laskavost a lásku ode mne.

Hospodář seřval mě za nadávku na její adresu a holčinu proškolil, jak se tu má chovat, pokud nechce mít problémy. Na to, jakou jsme my dvě strhly itošku, to ještě vcelku zvládl. Bojím se věcí budoucích.

Kosmetika

Dopřála jsem si vrcholný kosmetický luxus, jaký byl jen v Křivenicích k sehnání. Nejen, že jsem si napustila vanu horké vody. Nejen že jsem v ní ležela půlhodiny a prosákla vonnými oleji.

Já si dopřála i peeling! Namydlila jsem si ručky zhrublé po sázení, setí a trhání trávy králíkům a jemně si jimi ošmirglovala odumřelé buňky z obličeje. Vypadám jak křivenická dvacítka a musím to napsat holkám z diskuze Farmářky :-), ty budou koukat.

Hlučno je nám

Obdarovali jsme starší chlapce nástroji, když už chodí do té hudebky. Erýsek to těžce nesl, a že chce taky buben. Objednala jsem malý bubínek na krk a paní trvalo věčnost, než ho donesla na poštu. Pak poště trvalo věčnost, než ho donesla nám. Kluk každé dopoledne vyhlížel modré auto s trumpetkou, až ho nakonec pošťák zastihl nepřipraveného, v červeném negližé s psíky.

Nějak mi nedošlo, že Ruda není miminko a bude chtít taky svůj buben, logicky, ne? Co se tady strhlo, nemá obdoby. Ruda chtěl bubnovat. Nabídla jsem mu Kájův. Nene, on chce to ten nový. Rudísku, já ti ho nepučím, ještě jsem si ho neužil. Moje pokusy o moderování systému každý chvilku tahá pilku. Výsledek vytočená já a nepříčetné děti, házím oba bubny na palandu s příslibem, že je sundám, pokud se chlapci dokáží SAMI uspokojivě střídat.

Nakonec to zvládli, maminka v ohlušujícím dunění vygooglila malinkaté bongíčko za dvě stovky a doufá, že se pán rychle ozve.

Zcela nekorektní a ošklivý příspěvek

Kamkoli přijedeme, Vendulka se zamiluje do nějakého úžasného kluka. Vcelku to chápu, taky jsem zamilovávací typ, pro hispanisty enamoradiza, kam přijdu, tam si vyberu nejlepšího chlapa z nabídky a těším se z něj.

Občas k nám dochází místní chlapec Jirka. Zvláštní škola, v 11ti letech se jeho projev skládá z osmdesáti procent z citoslovcí, těch několik slov, které odšišlá navíc, komunikaci spíš ztěžují, hodnej a pracovitej. Nemá si tu s kým hrát, tak ho bereme do party, pomáhá Hospodáři, ňuňá na Rudu, pere s klukama, pohodička. Kolem večeře ho obvykle pošlu domů, a to jsem udělala i dneska. Vendy se zhroutila. Seděla v křesle a ostentativně plakala, jak je ta Hanka zlá a že chce, aby tu Jirka byl a tak podobně a už příliš dlouho na to, abych se nenaštvala.

Takže jsem jí řekla, že je Jirka fajn, ale úplně blbej, a že když už se ráda zamilovává, ať se proboha naučí si vybírat kluky, co se jí aspoň trochu rovnají (spolkla jsem jedovatou poznámku, aby nedopadla jako...). Vendulka se rozhlídla, našla pohledem tatínka a rozeřvala se nahlas.

Tatínek se podle očekávání naštval, že to jsem tedy nemusela, že Jirka je přece pracovitej a hodnej. Tak radši počkáme, až ji nějakej takovej hodnej zbouchne.

---

No, nejspíš to ale není tím, že bych si o Vendulku dělala takové starosti. Spíš mě dneska štve a tak jsem využila první příležitosti, abych si na ní smlsla. Nebo od obojího kousek. Co jsem komu udělala, že jsem macecha, panebože.

Kvásek se stěhuje!

Dostal nový domeček. Z poměrně potupného kelínku od půllitrové hollandie byl dnes důstojně a s úctou přelit do keramického hrnku z dílny keramika Petra Volfa z Nového Strašecí.

Těší mě to z několika důvodů. Kvásek je starý a hrnek vypadá taky staře, to ladí. Volfa si vážím, protože je skvělý řemeslník a moc chytrý pán. Navíc i ve svém věku pořád pěkný chlap. A kdysi, když jsem plakala nad nešťastnou láskou na nádvoří hradu Křivoklát, mě obdaroval krásnou hliněnou nádobou na olej nebo jiné kapaliny, to se taky počítá. Podívejte se: http://toulavakamera.ceskatelevize.cz/article.asp?id=2724

To vám byla tenkrát láska. Milovala jsem, platonicky, houslistu, takového pařana, kterému jeho partnerka říkávala Lubánku. Nějak jí to nesedlo, na nádvoří si mě odchytla a seřvala mě na tři doby. A dobře udělala, pravím, protože mně kdyby teď nějaká kočička ze střední školy dělala do mýho Lubánka, tak by viděla, jak by to s ní ošklivě dopadlo. Umlátila bych ji rycími vidlemi a dala na hraní dětem.

Plyne

Láska. Plyne nám tu prostorem, po sobotě jí nějak přibylo. Je to výborný.

(V sobotu jsem byla na kurzu, kdepak, holky, těhule nejsem :-) )