... taková kompilace do začátku ekozahradničení pro Děti a my.
EKOZAHRADA
Zdravý, živoucí ostrov zeleně, kde je všechno
v koloběhu, kvetoucí, voňavé a jedlé. Oáza klidu pro její dvounohé,
čtyřnohé i stonohé obyvatele. Ekozahrada stojí svého majitele méně peněz,
neprodukuje odpady, nepolyká chemii. Už ji chcete? Tak čtěte dál.
Současné
zemědělství často připomíná spíše hydroponii, jen na suchu. Hlína se pořádně
přeorá, napumpuje hnojivy, oseje, postříká, ještě jednou postříká a nakonec
sklidí a pořádně přeorá. Správný ekozahradník má ale při své práci na mysli, že
půda je především živá. Kromě organických zbytků, písku, vody a různých
usazenin obsahuje špetka obyčejné hlíny taky miliony plísní a biliony bakterií,
které neustále pracují s organickým i anorganickým materiálem a
vdechují mu život. Drobné organismy, které nám nestojí za povšimnutí, se
starají o to, aby měla půda strukturu. Rostliny (ano i plevely) vytahují kořeny
vlhkost a živiny nahoru k povrchu a když odumřou, odevzdají svůj stavební
materiál zpátky do koloběhu. Křehkou rovnováhu snadno naruší necitlivé zásahy
zvenčí, třeba anorganická hnojiva z továren.
Jak se starat o půdu
Nejdůležitější je
udržet (nebo navrátit) půdě vlhkost a humus. Pomůžou nám takové sprosté
venkovské věci jako je hnůj, kompost a sláma. Pokud se v okolí vašeho domu
chovají koně, ovce a podobná zvířátka, nic nedáte za optání a nejspíš si
odvezete pořádnou hromadu do začátku. Pozor na čerstvou mrvu, rostlinám by
mohla ublížit, hnůj by měl být rok odleželý.
Když si vyrábíte vlastní kompost,
vytváříte z vaší zahrady takový trvalý a samoudržitelný systém
v malém. Kompost dokáže valnou většinu vašich organických zbytků přeměnit
v krásně kyprou úživnou zeminu, stačí ho správně založit. Umisťujeme jej
do stinného kouta, aby si udržel vlhkost. Dno neizolujeme od země, aby se ta
správná mikrozvířátka dostala dovnitř, jako ochranu proti nežádoucím tvorům,
třeba krysám, použijeme pletivo. Stěny stavíme pokud možno prodyšné, aby měl
dovnitř přístup vzduch. Snažíme se míchat hrubší a jemnější materiály, dobré je
přihodit několik kbelíků hlíny, aby se vrstvy naočkovaly půdními
mikroorganismy. A pak už se věci dějí samy, kompost polyká listí, plevel,
zbytky z kuchyně a odměňuje se kvalitním substrátem bohatým na živiny.
Sláma (nebo listí, posekaná tráva,
vytrhaný plevel bez semen, ale i nepotištěné kartony nebo dokonce staré vlněné
koberce) slouží ekopěstiteli jako mulč. Navrstvený kolem rostlin udržuje
v půdě vodu, brání růstu plevelů, udržuje mikroklima, pomalu se rozkládá a
obohacuje zem o částečky humusu. Usnadňuje péči o plochy, které by vydané na
pospas suchu a plevelům potřebovaly spoustu pozornosti a práce.
Jak vyplít mulčem
Pořádné zamulčování je geniálním
pomocníkem při zakládání nových záhonů na doslova zelené, třeba i pýrem
zarostlé louce. Pokud máte k dispozici hnůj, můžete ho rozsypat na
vytyčenou plochu. Přikryjte celý záhon kartony (k dispozici třeba
v obchodním domech, autorce toho článku se osvědčily cykloobchody, tam
mají zbytečných obalových materiálů v ideálně rozlehlém formátu spousty),
pokud máte kompost, hoďte ho na kartony a bohatě pokryjte slámou. Po půlroce se
pod to můžete podívat, plevel bez přístupu slunce až na výjimky zahynul,
kartony se rozkládají, země hladově polyká tlející spodní stébla a mezi tím se
červenají šťastné žížaly. A ani ten půlrok nemusí být planý, už v den
dokončení můžete sázet. Do vrstev mulče prorazíte díry na zasazení stromků,
keřů nebo trvalek, když do slámy strčíte tu a tam hrst hlíny, můžete sít dýně
nebo cukety a už na podzim sklízet bohatou úrodu.
Na plevel lopatkou nebo filozoficky
Když se vrstvou mulče přeci jen
prodere něco, co jste na dané lokalitě neplánovali, nabízí se vám v zásadě
dvě možnosti. Plevel můžete ekologicky zlikvidovat. Prostě ho vyrýpnete a dáte
na kompost. Nebo ho utrhnete a dáte králíkům, slepicím, kozám. Postup můžete
s dorůstáním libovolně opakovat a jako vedlejší produkt získáte maso,
vejce a hnůj. Dokonalé.
Druhá možnost spočívá v popření
plevele. Plevel přestane existovat a získáte takzvanou doprovodnou rostlinu. Ta
zaručuje, že se vaše zelí nebude nudit v monokulturním řádku, ale bude
těžit z biodiverzity ve své bezprostřední blízkosti. Doprovodná rostlina
jinak voní, může tedy snadno zmást škůdce. Takový pýr nebo bodlák svými kořeny
prorážejí chodby do zhutnělé půdy a tím ji provzdušňují. Je to všechno o
pohledu na věc a pokud se vám navíc podaří přesvědčit tchyni, že ta zahrada
není zpustlá, ale ekologická, pocit zadostiučinění se určitě dostaví.
V příštím
článku se dostaneme od půdy k tomu, o co nám jde především. K jedlým
rostlinám a ekologické péči o ně.