Dobří dobří dobří

V neděli ráno jsem na novém poli strhla kosu a vyfouklo se mi kolo u auta. Málem jsem kosu oplakala, ale děda Trnka ji má v práci a snad se mu podaří ji svařit. Tak mi to Pepa vyčistil křoviňákem, druhý soused mi nasekal vojtěšku pro králíky, třetí soused přifoukl a paní Trnková donesla jabkovou buchtu.

A Erýsek je taky dobrý, dostal veliké kolo a trefil při bowlingu sedm kuželek jednou ranou!

Jak to všechno vzniklo II

Maminko, v ocejánu plavaly takový tečičky a z těch se to vyvinulo. Pak to vylezlo na břeh a byly z toho takový fakt divný opice. Pak byly o trochu míň divnější. Pak zase o trochu míň divnější. A když byly divný už jenom trochu, vznikli jsme z toho i my.

Jak všechno vzniklo

Maminko, já jsem přesvědčenej, že to vzniklo všechno takhle: Byli dva chlapi a dvě ženský a ty se zamilovali a pořídili si miminka. A ty miminka se do sebe zamilovaly pak taky a měly další miminka. A tak to všechno vzniklo. Já si to tak myslím. Jsem o tom přesvědčenej.

Je tu někdo, kdo nevěří...

... v účinnost vesmírných objednávek?

Já jen, že potřebuju pole. Tak doma hlásím, že by to chtělo nějaké koupit. A Hospodář mi znovu a znovu vysvětluje, že Haničko, i když to pole koupíme, tak je dva roky výpovědní lhůta pro nájemce zemědělce, takže dřív než za tři roky žádné pole mít nebudeš. Já trvám na svém, že pole potřebuju už na jaře a odmítám se s tím tvrdohlavě smířit. Vznáším vesmírnou objednávku a nechávám to vesmíru (Jemu, Ruce, Tomu-co-se-do-všeho-plete atd).

A včera přišla sousedka, že by ráda dýni. Dám jí dýni. Co prý za to? Je to sestra dobrovolná hasička, povídám, že nic. A ona, že mi dá pole. Že se jí už nechce na něm dřít, tak mi ho dá do užívání.

Tak to je moc fajn.

Bomby

Erýsek je fascinovaný válkou. Strašně ho baví, že existuje i taková, co trvala 30 let. Boj, boj, boj, zbraně, vojáci, válka. Zatím neví, co je bazuka. To je dobře. Slovo bazuka nesnáším od té doby, co jsem na táboře vedla oddíl sedmiletých chlapečků. Celý svět byl tehdy bazuka.

Rozhodla jsem se trošku mu ten militarismus zchladit. Vyhrabala jsem příslušné CDčko a pustila mu: "Padaj bomby na Bagdád, padaj bomby na Bagdád. Padaj bomby na lidi a ty tam umíraj" atd.

Píseň dozněla a rozhostilo se ticho. Syn přemýšlel. V duchu jsem si zamnula ruce. A pak se zeptal:

"Maminko, a kudy PŘESNĚ ty bomby z letadla vyhazujou? To je nějakej otvor tam, co se dá zavírat?"

Pepa ho má hydraulickej!

Zítra to vypukne! Oslava narozenin s brigádou na vysoký záhon. Sehnat materiál na stavbu byl ale logistický oříšek. Ty pařezy a ta hromada hlíny tam (o 3km dál směrem na Štětí) sice ležely a čekaly, ale zkoordinovat pána s nakladačem a Pepu s traktorem nebyla sranda.

Povedlo se a pán sypal do valníku obří těžké pařezy. Trnula jsem, že to valník nepřežije. Že to Pepa neustojí a opustí jeviště. Všechno nicméně klaplo a Pepa za okamžik naprosto obdivuhodně přesně nacouval valníkem k nám do pole.

Co dál - mihlo se mi hlavou. Jak ty pařezy z té korby dostane dolů. Pepa povolil postranici, zalezl do traktoru (asi si jde zoufat, pomyslela jsem si) a nejednou šúúúúúúúúúúúp, celé se to na opačné straně zdvihlo a během dvou vteřin vysypalo na určené místo.

Tak to mě valník dost překvapil.

Krása moje, krása

Nějak poslední dobou zažívám situace nabušené vzrušujícími komplexy emocí. Směrem na chlapy. Jsem z toho nadšená, cítím věci, o kterých jsem maximálně tak čítávala.

Čistím si takhle zuby a přemýšlím o tom. A nějaký parchant ve mně výsměšně zaprudí: "Ale tohle ve skutečnosti není! Ani nemůže, jen si to nalháváš. Tohle totiž zažívají jen KRÁSNÉ ženy!"

Hospodář se mnou málem nezačal chodit, protože jsem málo fyzicky krásná. A já zase připustila třetí (zdánlivě) zbytečné a beznadějné rande jen proto, že mi fyzicky krásný přišel. (Tak jsem si řekla, že nudit se můžu s ním i sama, ale aspoň se u toho budu koukat na něco pěknýho.)

Nenudím se s ním. Nezkrásněla jsem. V čem to jenom bude.

Moji dobří lidé

Dneska jsem potkala dva. Jednoho prostého chlapa, který si zrovna nechal narůst vousy a moc mu to slušelo a mně se prostě ve vší počestnosti stráááášně líbí. Kouká z něj klid, usazenost a pevné kořání, a navíc jako třešnička furiantské chlapáctví. Doma bych ho mít věru nepotřebovala, Hospodář mě bohatě naplňuje, ale čas od času na něj narazit a cítit se v tu chvíli jako kráska v růžové sukni, to je takhle při čtyřdětném odpoledni pocit k nezaplacení.

A pak ženskou, s kterou jsme si to všechno povykládaly a vytáhly přitom na vernisáži pár deci. Stráááášně se těším, až ji tu budeme mít.

Mikrouši

Podle Erýska jsou to takové drobné hnědé fazole, do kulata.

Začala topná sezóna

Ty romantické večery, kdy nad kamny kyne chleba, a bouřlivá rána, kdy se děti perou o místo proti dvířkům...

Erik píše dopisy

Ruda ho pošťuchuje. Tu píchne tužkou, tu strčí nožkou. A Erýsek vždycky klidně a uvážlivě řekne: "Rudo, tak teď jsi to fakt přehnal. Jdu to napsat dědovi. Ten ti dá!"

Fotodokumentaci včetně hieroglyfů dodám.

Coming out

Hospodář je v podstatě první chlap v mé barvité historii, s kterým si dovedu představit, že jednoho krásného babího léta za třicet let budeme podřimovat na zápraží svraštělou ručku v mozolnaté ruce.

Jenže si nedovedu představit dalších deset let s jeho dětmi. Dokonce ani další tři roky s jeho dětmi. Jsou hodný a nevytáčejí mě schválně, ale přesto - já už fakt nemůžu.