O nadměrných savcích

"A maminko, proč ty velryby žijou ve vodě, když dýchají vzduch venku?"

"Protože jsou moc veliký, Erýsku, jsou jako Ruda. Tomu se taky na suchu blbě hýbe a je radši v bazénu."

Předjaří v dobrém i zlém

Dneska cestou z Křivenic do Phy bylo vidět zeleno, ozim už je venku. Keře a stromy už taky pomalu nabírají. A mně to přišlo až líto, protože tohle období holých stromů, co právě končí, se mi strašně líbilo, s Hospodářem. Učila jsem se poznávat stromy podle tvaru koruny, větví, barvy haluzek, postavení pupenů. Ani jsem se nestihla jako jiné roky zoufale těšit na to, až přijde to opravdové jaro, sytá zelená, pod kterou zmizí jarní aspekt (ne už bukového, Štěpánko, snoubenko z nejmilejších, ale) lužního lesa - sněženky, bledule, dymnivky - a nastoupí kopřivy.

A taky teda to míň dobré, choroby ve všech podobách u většiny členů patchworkové rodinky, strach z tajemného čehosi v prsu, naštěstí už zažehnaný, uši, krky, zuby, blitíčko, blití, blití, blitíčko. Sluníčko to vypálí.

Tak si dávám inzerát

Hledá se rozumná maminka na trase Mělník - Horní Počáply, která by se mnou jakžtakž ladila. Znáte mě, milí čtenáři, tak se tužte.

K neuvěření

Vezu takhle moje dva šestileté adoptivní ze školky. Přijde řeč na murény, povídám, že je máme u nás na Butovicích v hypermarketu. Prý, co to je? Co, hypermarket? No, kluci, to je jako supermarket, jenže velkej. A co je to supermarket?

Školkový den

Dneska byli ve školce jen dva. Tak je paní učitelka naložila do auta a vzala na koně. Celý den na vzduchu snad dostatečně vyvážil biooběd v podobě párku v rohlíku s kečupem a vanilkové zmrzliny. ("Anička měla čokoládovou, maminko, ale já chtěl bílou. A ten kůň pacholek byl pacholek, on toho druhýho žďuchal!")

Rozhovor s pediatrem

Já: "Dobrý den, pane doktore. Rudovi hnisá očičko."

Mudr: "Proč?" (On mívá takové záludné otázky, když jsem mu oznámila, že Rudu čekám, taky se ptal proč.)

Já: "Možná ho škrábl chameleon. On mu totiž skočil na hlavu."

Mudr: "Jste blázni. Středoevropan a skočí mu na hlavu chameleon."

Výšiny teplovodu

Technické památky... jednou snad

Teplovod




Elektrárna

Kvantitativní změny

A je po bujných céčkách. Nastoupila umírněná béčka. Jsem naprosto spokojená. Poprvé v životě si můžu vzít na ples šaty s tenoučkými ramínky a nerozrážím dav tím nadělením před našima, nýbrž - čím já ho vlastně rozrazím? Snad ho v případě potřeby rozrazí Hospodář.

Outdoor

Ruda už byl ten den v kočárku dlouho, znuděně žužlal jablko a tvářil se všelijak. Maminku napadlo položit ho na fusak do trávy, ať si požužlá stébélka. Pak se chvilku podívala jinam a kouká, Ruda je na druhé straně zahrady a vesele si hraje se psem.

Dostal pogumované kalhoty a vyrazil do terénu. Pak už se jen celou dobu nahlas smál.

(Když jsme ho v obavách z nastydnutí zase sebrali, tak se pak hodně nahlas nesmál...)

K čemu je dobré auto

... a to i v ekologicky zaměřených rodinách.

Je to jediné místo, kde si rodiče čtyř dětí mají šanci vcelku nerušeně popovídat i před devátou večerní.

Ruda slaví

Před rokem, zhruba v čase, kdy toto píšu, jsem se vyhřívala na jarním sluníčku na dětském hřišti Žvahov a počítala intervaly mezi kontrakcemi, jestli už jako mám začít plašit a přesouvat se do Vrchlabí. Před sebou nádherný den plný silných zážitků.

Rudík svépomocí snědl misku smetanopiškotového dortíku, chlapík fotil, fotky dodám. Není to pro slabé povahy. Když mu chtěl misku odebrat, že už nemůže a že si rozbalí dárečky, Ruda se zlobil, až se mu klepaly ruce. Pak, už čistého, si jej znovu vyfotil nad balíčky. Bez trička. Fotku snad raději nedodám, ta už vůbec není pro slabé povahy, bože, to je macek. Spokojeného u táty na klíně s hračkami už ho nefotil nikdo, tak si to představujte.

A odpoledne oslavy pokračují, zakoupíme s Hospodářem strom a konečně endlich zakopáme tu placentu, co jsem před rokem zamraženou nafasovala při odchodu z porodnice.

Všechny ty kecy

Chudinko, máš vlásky jak pochcanou slámu. Brunetky jsou vždycky zajímavější. Ty nikdy nebudeš dobrá na sporty. Ale vždyť ti to sluší, i když jsi silnější. Máš hlas jak motorová pila. Jsi zlá po babičce té a té.

Ještě ve třiceti zvednu hlas a bojím se, abych někomu nezranila sluch. Ale kdo si něco takového nenese. I moji synové si nějakou tu uniklou hlášku ponesou, nedělám si iluze.

Kainar vs Veselý

Josef Kainar:

Jeden kůň
vypil tůň.

Žáby se naň zlobí nýčko
že jim vypil bydleníčko.


Erik Veselý:

"Tak musí do Vltavy!"

Puding

Já vařím puding, Ruda sedí na lince a dělá bordel, Erýsek se žínkou zahlazuje stopy.

Žádná selanka.

Můj milý není korytňačka

Maminka mého vyvoleného je zpěvná žena. Jeho mladší bratr taky a když mu bylo sedm, zúčastnili se spolu televizní soutěže Zpívá celá rodina. Byli velmi úspěšní a slovenský herec, který soutěžní kolo uváděl, se malého zpěváčka ptal na kameru, s kýmpak si nejraději hraje. Odvětil, že s Lubošem. "A Luboš, to je kocúr lebo korytňačka?"

Syndrom hloupého Honzy

Hloupý Honza má dobré srdce a když si k němu přisedne hladová stará paní, samozřejmě je to převlečené dobro, tak jí nabídne chléb se slovy: "Babičko, dejte si se mnou, kde je pro jednoho, je i pro dva," nebo tak něco.

Jak Honza ví, že je to babička? Protože je to ženská a je stará.

Obávám se, že moji synové na tom budou podobně jako on. Kdykoli k nám, popřípadě k Hospodáři, přijde nějaká stará žena, je to babička. Babička Erýska, babička Rudýska, babička Erýska a Rudýska, za tou se jezdí, babička Káji a Járy, babička Káji a Járy z hor. Někdy se Kája s Járou spletou a řeknou "babi" i mně. Nedivím se.

(Ale na to množství jsme na tom ještě docela dobře, protože jedna z nich je natolik soudná, že mi nikdy neradí.)

Kruci a o lásce

Tak jsem si ve výstřihu něco nahmátla a doufám, že je to jen zbytek po odstaveném mléce. Ve vaně jsem si přehrála několik katastrofických scénářů, věrna své povaze jsem si v závěru toho nejotřesnějšího vymyslela pěkný happyend. Kdybych už jó musela pod kudlu, tak si nechám vymodelovat pěkné souměrné dvojky a nové plochaté bříško.

Jo, a jsem zamilovaná. :-)

Pěkný článek

http://chrastilova.blog.idnes.cz/c/113648/Bonding-neni-bondage.html#t2

Druhý pokus o bezdětný večer...

... následoval den poté. Erýska si odvedl velkej, to už je stará vesta. Ale první noc u tatínka měla čekat taky Rudýska. Do té doby neproblémový chlapeček vítající tatínka vždy širokým úsměvem vycítil, že tentokrát to není jen tak a při odchodu vřískal, obepínal mi šíji masitýma ručkama, byl na něj žalostný pohled. Tak jsem poslechla mateřského instinktu a zůstal doma. Další budíček v pět ráno, ale dnes jsem za něj byla prapodivně vděčná.

Jak jsem si užívala svobody

Kamila přišla s nabídkou, jež se (normálně) neodmítá. Přišla v sedm, pomohla nakrmit, vykoupat, pobavit a uložit a já měla vyrazit mezi lidi. Do společnosti, bavit se, užívat života. Namalovala jsem se... a usoudila, že jsem na to unavená, že to nemá cenu, následující den bych byla mátoha, nic bych nepřeložila. Tak jsem si s Kamilou dala čaj a šla brzy spát.

To je úpadek.

Jsem tam

Teda možná už tady... Prostě nebýváme teď nějak moc v Praze. Prodloužený víkend, hehe. Od čtvrtka odpo do úterý ráno.

Ještě v pátek jsem nevěděla, co jako tam/tady dopoledne dělat. Nakonec to samé, co tady/tam. Prádlo, jídlo, přibyla občas náruč dřeva na otop a sbírání proutků na můj první vyvýšený záhon. Kůly zatloukl hospodář, já proplétám. Až seženu semínka, začnu rychlit za okny. Odpoledne se vracejí děti s tátou ze školky a začíná ta pravá zábava. Ven, do lesa pracovat, na kole jezdit, na ostrově hledat bobra.

Večer už nesedím u skypu s osamělou sklenkou. A kdo by si myslel, že si po večerech povídáme nad sklenkami společnými... Večer padnu a spím.

Hádanka

Metu, metu, nevymetu, nesu, nesu, nevynesu, až čas přijde, samo vyjde.

Co to je? ;-)

Jak mi praskaly nervy

Byla tu milá návštěva a já se nevyspala do sytosti. Stálo to zato, ale po obědě to na mě nějak dolehlo. Chtěla jsem načerpat síly rychlým spánkem, jenže Erýsek nutně potřeboval péct sušenky. Tušila jsem, že dělám chybu, ale vyhověla jsem mu. Při posledním plechu to přišlo - nálada pod psa, všechno marnost nad marnost, protivný odstavenec a protivná odstavená megaprsa. Erýsek o něco slušně poprosil a já na něho houkla. "Erýsku, nejsem na baterky, jo?!!"

"Nejsi, maminko, ty jsi přece normální."

(No, dejme tomu. Nakonec to tu zachránil velkej, já se půlhodinku procházela po sídlišti a večer skončil idylicky. Zítra jedeme za Hospodářem, dobře, že jsem si záchvat nevrlosti už odbyla. Co kdyby mě pak nechtěl?)

Jak mi starostlivě radili

A tak ho ještě chvíli koj... A co kdybys ho kojila aspoň na spaní? Haničko, vždyť Erička jsi kojila do dvou let, tak aspoň taky tak, ne?

Už skoro čtvrt roku bolestí zasyknu, kdykoli přiložím k levému. U pravého je to o něco lepší. Má 16 kilo. Jedna by řekla, že z mlíka; z mrkve a pohankových křupek asi těžko. Každý den, vyjma víkendů, kdy se významně zapojuje Hospodář, těch milovaných 16 kilo nosím v rukou. Občas se mi podlamují kolena, nějaká fyzická slabost, nebo co. A vůbec, k čertu s logickými argumenty - nechce se mi. Už nechci.

Jak jsem ho musela přejmenovat

Jednak ty zkratky, no, trochu dětinské, že... Ale především, on je to Hospodář.