neděle 30. října 2016

Tohle dali nějací filmaři na facebook

Už druhý den točíme v hospicích rozhovory s umírajícími. Jejich poselství se dost opakují. Věnujte se jeden druhému, světu. Žijte slušně, jediné, na čem skutečně záleží, jsou vztahy. Jedna paní to shrnula slovy: "nestresujte se a šukejte". 

pátek 28. října 2016

O tom, jak komponovaná rodina vnáší do života tu správnou perspektivu.

Pamatuju si časy, kdy jsem se s dvěma dětmi bez manžela cítila opuštěná a strašně vyčerpaná. Jiní otcové se vracívají v šest z práce, jen mě nikdo nevystřídá. Ach ta nespravedlnost, ach ta únava.

Pak přišly časy našeho pěti/šestidětného parchworku. Nejdřív jsme trvali na tom, že stále spolu a nikdy jinak, vždyť jsme ta nová, velká rodina. Časem to nadšení drobet opadlo a čas od času si sekce A vyrazí bez sekce B a naopak.

A tak jsem dnes s dvěma dětmi bez manžela sama doma. Otec se dnes nevrátí z práce ani ve tři, ani v šest, a tak mě nikdo nevystřídá. A přece, ach ta pohoda, ach ta slast.

pondělí 24. října 2016

Pondělí

"What day is it?" asked Pooh.
"It is Monday," said Piglet.
"Fuck," said Pooh.

Naložila jsem všechny své syny a jednoho cizího. Prostředního odvezla s kamarádem na rybářský kroužek do nedalekého města. Krátká procházka spojená se svačinou s nejmladším a nejstarším, kterého jsem pak obratem odvezla do jiného města na hip hop. Odvedla jsem nejmladšího k holiči, mezitím se naklonovala a mé vousaté alter ego Míra (dík!!!) vyzvedlo mladé rybáře a dopravil je do jejich domovů. Cestou od holiče jsme nakoupili, opět krátká procházka, jeden by řekl, že jsme běželi, a zamknout nejmladšího do auta s další svačinou.

Vyběhnu schody do tanečního centra a tam hip hop. Šíleně nahlas a všichni spokojeně tancují, včetně nejstaršího. Zašila jsem se na záchod a tam to přišlo. NIRVÁNA. Záchvat blaženosti a smíchu. Sedím, nic neorganizuju, nikdo na mě nemluví, všude ten hip hop a nejmíň tři minuty nemusím nic dělat, dokud to nevypnou.

pátek 21. října 2016

Jednička a koule

Ruďák ve středu přešel z analytické metody výuky čtení na genetickou. Dneska přinesl z češtiny jedničku třikrát podtrženou. Jako já si myslím, že je to spíš za adaptabilitu než za výkon. A že tu dysgrafii/dyslexii mu stejně časem přiklepnou. Ale stejně se dmu mateřskou pýchou. :-)

Trochu mi kazí radost, že jsme v Počaplech za hnusné odpadlíky, ale když už jsem si ty koule jednou našla, tak si je budu držet.

pondělí 17. října 2016

Tak pravou, Rudánku...

Maminčina trpělivost má své meze. Ve středu ráno si to střihneme podruhé. První třída, nová škola, noví kamarádi. Držte nám palce.

sobota 15. října 2016

Tak se to didaktické dvojici ve složení náročná paní učitelka Nováková a cholerická matka Beranová povedlo. A stačil nám na to měsíc a půl.

Ruda nenávidí psaní.

čtvrtek 13. října 2016

Minority

Udělali jsme si s kamarádem radost a placku s nápisem: Patřím k dvěma procentům české včelařské minority. Píchla jsem si ji na kabelku a čas od času se na ni hezky podívám.

Dneska jsem párkrát narazila na realitu v podobě sebevědomých a tvrdých starých žen, které vědí, jak se věci mají dělat. Dostala jsem od nich sodu v podstatě za všechno, čím jsem. Tak jsem si lámala hlavu, čím si to dělám, že ony na mě jak vosa na bonbón, a k večeru jsem s úlevou přišla na průchozí teorii. Může za to příslušnost k minoritám, ta včelařská zřejmě není moje jediná.

Jabko

Právě jsem utrhla a snědla první ekozahradní jabko hodné toho jména. Tááák dobrý.

čtvrtek 6. října 2016

Byly krásný naše plány...

Sedím u ohně, je nás tam hodně, vedle mě tramp od přirozenosti. Dojde na Amazonku, procítěně odzpíváme a tramp od přirozenosti si povzdechne: "Jojo, to znám, takovou přesně znám."

Trampové, někteří jogíni, někteří tantrici (Vlado, prepáč, nečítaj). Často mají společné, že znali takové Amazonky, co se z nich staly víly z paneláků, samá dečka, samej krám, co už nejezděj na vandry.

Pánové, co takhle dospět. Některé bývalé Amazonky během svých těhotenství přijdou o fyzičku a jsou pak děsně líné tahat těžké batohy, víly jedny z paneláků. Jasně, že si za to mohou samy, mohly přece s miminky chodit na vandry, zlepšovat kondici, cvičit na slunci i dešti. Jde to, stačí trocha vůle.

Taky jsou samá dečka, samej krám, třeba odsavačka, zavinovačka, mixér, papiňák, sada zvýrazňovačů na podtrhávání textu malému dysgrafikovi, různé majkapy na maskování kruhů pod očima z nevyspání, no hnus.

Já si přál jen aby byla pořád stejná, přisahám. Pořád stejná, přísahám!

středa 5. října 2016

Večer mlít chilli papričky na starém masovém strojku a ráno si prsty nanášet mejkap nebyl dobrý nápad.

Boží mlýny

Rozmazlená Erikovou školní samosprašností jsem se divila Hospodáři, proč s dětmi tráví nad učením tolik času.

Ruda je v první třídě a mlýny domlely.

úterý 4. října 2016

Vidím

Měla jsem brýle, tak od rok starší než Vašík. A bylo to s nimi trochu jako s tou žábou, jak jí pomalu ohřívají vodu. Tu škrábanec, tam škrábanec, ale vlastně jsem pořád viděla docela slušně.

Naštěstí mě jednou marnivost vytáhla do oční optiky zkusit si fialové obroučky, jak by to jako vypadalo... A pak už jsem nutně potřebovala dárek k narozeninám, chápete, děsně nutně. Hospodář zafungoval, šlo to ráz na ráz, a včera mi je z Mělníka přivezl domů.

Nechtěla jsem si je nasazovat s neumytými vlasy, tak jsem počkala do rána. Šok. Panebože, co já všechno nevidím. Listy na stromech, stonky kukuřice na posekaném poli. Mraky mají takové srandovní kudrlinky.

 V kuchyni je potřeba vymalovat.