Cestou z družiny

Kája se ve škole dozvěděl, že nemá fantazii. Kam ty vyučující na ty perly chodí, to by mě vážně zajímalo. Zřejmě dětem vidí do hlavy.

Pak jsem si ještě vyslechla, že když tancuje Véna, všichni mu tleskají, že je dobrej, a když tancujou kluci, tak se děti otočí a jdou na druhou stranu třídy. Prý nikoho nezajímají.

Smutně mi to zavání analogií; doma samozřejmě odkládám nádobí nebo rýč a strašně jásám, když Erýs s Rudýsem něco pěkného předvádějí. Když se mi s něčím chtějí ukazovat větší kluci, tak to tak nějak přežiju, často moc upřímného nadšení nevyrobím. Ano, v podstatě mě nezajímají.

Tak jsem si vzpomněla, jak jsem teď četla Teach your own (doporučuji), kde slavný unschooler Holt vyvrací okřídlený argument, že školy jsou dobré mj proto, že děti, které to nemají v pořádku doma, mají aspoň jedno útočiště, kde je život transparentní a fér. Ne, není. Jsem přesvědčená o tom, že když si někdo vytáhne černého petra, tak ho prostě má, ať jde kamkoli. V sobě.

Medvídci

Ruda má pejchi, Erýs zatoužil po medvídkovi. Plstit už se mi znovu nechtělo. Poprvé jsem ušila něco na stroji. Jako je vcelku hnusnej, ale Erýsek ho má rád.

Chleba s máslem a pejchi

V zimě po mě nikdo nic nemůže chtít. Výsledky mé zřídkavé aktivity jsou v tomto období tak výjimečná událost, že jsem si je vyfotila. (Ještě bych mohla začít snímkovat umyté nádobí.)

Takže tu máme jednoho uplstěného psa, který v oblibě momentálně vede nad Gormity (JÓÓÓÓ, DALA JSEM JE, HAJZLY PLASTOVÝ!!!), žitnožitný chlebík, bylinkové máslo a misku vlastní výroby.

Přežil!!!

Všechen náš česnek! Tak máme s Hospodářem oba radost, že jsme měli pravdu. Hospodář, že mi dobře poradil přikrýt ho tou slámou. Já, že se osvědčila moje teorie, že česnek prostě přežívá vysoké mrazy, sláma nesláma. Ale jsem ráda, že je Hospodář spokojený, co si víc může ženská na vsi přát, než spokojeného Hospodáře. Hospodář je taky rád, že má spokojenou ženskou, co horšího se může chlapovi na vsi stát, než naprdnutá paní domácí, navíc zrovna tahle paní domácí je snadno naprdávací.

Dnes jsme spolu pluli na ostrov, kácet pajasany a stříhat vrbové proutky. Nějak jsem se v zimě odnaučila hýbat, když zapadlo sluníčko za obzor a já ke kamnům, jasně jsem cítila namožená lýtka. Ale meruňkovice z Hostětína zvládne i tohle.

Sežral mi náhrdelník!

Dneska jsem se asi dvě hodiny rozhodovala, jestli miláčky opustím a odjedu se rekreovat na semenářské setkání, nebo akci zruším a zůstanu s nimi, když jsou tak sladcí, hodní, samý humor.

Rozhodla jsem se správně, pro rodinu. V tu chvíli přestali být sladcí, hodní a došpásovali. Začali se rvát, požadovat neúměrná množství čokolády a nosit v kapsách hlínu na čerstvě vyluxovaný koberec.

Ruda využil umdlévající pozornosti a ožral mi náhrdelník z LAKOVANÝCH (!!!) medvídků haribo. Tiše doufám, že fyziotetka při výrobě použila kvalitní materiál.

Nahoru

Vypadá to dobře. Dvě kůzlátka jsem si zadala kousek od Boleslavi, housátka nám doručí až do domu. Povedl se dobrý chleba. Strašně ráda vidím Hospodáře. Dvojčata odjela na prázdniny a moji jsou zatím hodní. Máme sympatického oddávajícího úředníka. Jaro!!!

Koniáš

Pekaři se nedaří

Od té doby, co peču chleba Amišáka, jako by mi vlezl šotek do mouky. První byl skvělej, ale od té doby... Zapomenu sůl. Přesolím. V rámci vychytávání vhodné nádoby s víčkem přibetonuju chléb do pekáčku, odkud ho dostanou až kamarádky slepice. A tak podobně.

Dneska jsem kápla na ten správný pekáč, krásně to vykynulo, nikam se nepřipeklo a já tomu závěrečnou fází bez pokličky vyrobila krásně čtvrtohorně černou kůrku. Do horoucích už, copak v životě neupeču normální chleba??? Já si ten kvásek snad budu muset někam odnést požehnat.

Já ji miluju!

Přišla paní Trnková a probraly jsme svatbu. Vyprávěla mi o naprosto příšerné svatbě nějaké příbuzné, voni to měli venku! A neměli tam žádný pořádný jídlo, lidi si brali, co chtěli, a kafe měli v nějaký várnici, asi.

Tak jsem jí popsala to, k čemu se chystáme 9. června, aby se s tím už pomalu začala smiřovat. Do toho jsem vysvětlovala, proč mě o víkendu nebylo vidět, že jsem marodila a spala. A ta ženská zlatá, marcipánová duše, šestá a nejměkčí babička našich dětí, povídá: "To máte z toho, pani Beranová, že jste přepracovaná!"

Pár hodin poté, co z lůna nejbližší rodiny zasmrádl názor, že škoda těch peněz, co do mě nacpali, když si teď válím neschopnou prdel v hlíně, mě taková věta zahřála na duši.

Jaro

Máme ho za oknem. Vylezl celer, pár paprik a dvě zbloudilé fazole.

Nevim, fakt nevim

Ráno jsem před školou potkala spřáteleného otce prvňáka, šel si stěžovat, že mu ho bijí. Kdo jiný, než osvědčení V. a V. Já si stěžovat ani nemusela, potkala jsem oba chlapce hned na schodech a nějak se mi při pohledu na ty obličejíky vzedmula žluč a dala jsem s nimi řeč ještě jednou, to se neztratí.

Od slečny družinářky jsem se vzápětí dozvěděla, že když jsem taková ošklivá na Vendu, měla bych vědět, že Jára řekl ve frontě na oběd Nikolce, že je blbá. Nadávat spolužačce a kopat bezbranného spolužáka v týmu do břicha jsou zřejmě srovnatelné přečiny. Trochu mi to připomnělo scénu z Jamese Bonda, kde mu šéfová říká, že je proti jeho chlapeckému šarmu imunní, narozdíl od té ženské, co na něj psala posudek. Slečna družinářka, jinak skvělá osoba na svém místě, to bude mít s imunitou na Vénu (mmch fakt hezkej druhák) v tomto směru asi taky všelijak. A jestli nevím, co se to s Járou v uplynulých 14ti dnech děje. No kurva vím, spíš je mi divné, že to neví ona!!!

Doma jsem si sedla ke kompu a přemýšlím, kde to vlastně celé vězí. Proč si na někoho agresoři troufnou a na jiné ne, co že se to Járovi teda děje a co se děje nám ostatním, co míváme tak neodolatelnou chuť mu jednu našít na ten ublížený xichtík.

A do toho přijde Jára z chodby, že ho právě pokousal Koniáš. Náš vlastní mírumilovný pes. Jo, jsou věci mezi nebem a zemí, do kterých obyčejný smrtelník prostě nevidí.

Za svou pravdou stááááát

Kdykoli se ho pokusím vzdělávat, říkadlem, knihou, klasikou, jak dělá kravička, bůůů, Ruda se zakaboní. Když drze pokračuji, strašlivě se naštve a dořve mě.

Chlapík se ho snažil k vyslovení nových termínů motivovat čokoládou. Avšak Ruda nepřipustil korupci své božské přirozenosti a zakabonil se. Chlapík drze pokračoval. Ruda se strašlivě naštval a dořval ho.

Jestli má někdo z téhle rodiny morál na to, aby si založil vlastní sektu, nejsem to já, Bobku, bude to on.

Taková malinká...

... šikana.

Jára si třetí den za sebou stěžoval, že byl ve škole bit. Viděla jsem kluky se spolužáky v akci několikrát, prali se jak koně, ale působilo to dost vyváženě, netřeba řešit.

Ale nový model, kdy dva Járu chytnou a třetí ho kope do bříška, to mě zaujalo. Ptám se Káji, co teda dělal on? Já sem brečel, protože se mi to nelíbilo, jak bráchu kopou. Hm, taky dobrý. Zjišťuju, jestli to dělají jen Járovi? On totiž Jára má bohužel v sobě něco trpitelského, co člověka občas přímo nutí mu jednu našít, jako macecha o tom vím svoje. Tak prý Jára a Pavel, toho bijí taky.

Učitelky to vidí vcelku jasně, kluci se provokujou a mlátí vzájemně, o šikanu určitě nejde. Vymýšlíme doma varianty, co s tím. Co kombinace Jára, Kája, Pavel a pořádně oběma Vendům, agresivním alfasamcům třídy, rozbít huby?

Jenže Vendové mají kolem sebe aureolu čehosi - asi je hřeje ta alfa, nevím, ale kluci jsou z nich poprděný, bez ohledu na to, že, představte si tu ostudu, na začátku druhé třídy jednoho Vénu kluci učili zavazovat tkaničky.

Pro začátek jsem jim před družinářkou poměrně nevybíravě, na hrubý pytel hrubá záplata, vylíčila, co se stává chlapečkům, co ubližují mým dětem.

A příště jim to udělám.

PS: Zážitek mě mírně podpořil ve studiu knížky o domácí škole. Ne, že bych se bála, že by se Erýsek měl stát obětí šikany. Ale reálně se obávám toho, že by se v prostředí, které tohle podporuje, což intelektuálně mírně pokleslé prostředí ZŠ Horní Počaply zřejmě bude, dostal na opačnou polohu škály a dokazoval by si svoji alfičku stejně pitomým způsobem.

Grrrr

http://www.petice24.com/netezbeuhli

Informaci o tom, že se něco takového chystá, jsme neoficiálně měli už před půl rokem. Bohužel mi Hospodář nedovolil ji zveřejnit, protože se k němu dostala v práci a neměla se vynášet ven, prý je to stejně naprosto nepravděpodobné. Fajn, takže jsem to jako naprosto nepravděpodobné pustila z hlavy a petici obdržela dneska. Patnáctého s tím ministerstvo hodlá být hotové, australští borci prozkoumají a uhlí v podzemí Mělnicka nám pomocí jakýchsi chemikálií zplynují a vysají. To bude krásná čistá díra, miluju tyhle moderní metody.

Jsem blbá, nedůsledná a naštvaná.

Kuličky

Jsou tam, ochutnávka je tady.

Důvěra...

... furt nikde a místo ní boj, boj, boj. Bude muset přijít jaro a s ním jeho významy pro život tady, jinak to nevidím dobře.

Amišák

Dostala jsem kvásek přes kořeny, ba přes oceány převezený. Byl nabraný v Americe u Amišů a v Liberci se mu daří. Už se mu daří i v Křivenicích a když se dneska Kája zakusoval do třetího krajíce, ukřivděně na mě upřel zrak a řekl: "Vidíš, a ty si nám řikala, že takovej chleba, jako je ten kupovanej, se doma udělat nedá. Tak příště nekecej, jo?"

Bicí!

Budeme je mít! Kája chodí na bubny. Učitel byl překvapený, jak je kluk dobrý, když v přípravné nauce se jevil dost neschopně. Bodejť, chtěli po něm jen a jen teorii.

Jsem na něj hrdá.

Důvěra/Víra/Odevzdání

Hlavní příčina, proč jsem nebo nejsem spokojená, je někde ve mně a je to důvěra nebo její absence. V neděli jsem ztratila důvěru, že to kdy bude tak, jak potřebuju. Že se nebudeme mačkat v prťavý kuchyňce s věčně umaštěným stolem a fleky od šťávy, že si večer budeme povídat jinak než od počítače k počítači, že se jednou přestanu koukat žádostivě kolem, jak to mají druzí, a uvelebím se v tom, jak to mám já.

Tak jí zkusím znovu nabýt.

Žízniví hlodavci

Ani v tom nejparnějším létě jsem neviděla naše králíky pít. Ale přišel mráz na kozáka (a taky jim babička dala hodně, ale fakt hodně kukuřice, v podstatě jim ve třech dnech naší nepřítomnosti nasypala třetinu zásob na celou zimu) a přecpanci čekají, kdy přijdu s horkou vodou a naliju ji do jamek, co vyhlodali v ledových miskách. Upíjejí už od hrdla lahve.

Občas misky seberu a nechám je u kamen roztát. Druhý den samozřejmě můžu znova. Vydržte, kluci.

Ad ta koza, opustila jsem myšlenku březí matičky a vezmu si kozlátko. Sice na mléko budu čekat o rok déle, ale naučím si ho potřebným dovednostem. Zkusím ho nenaučit pást se na zelenině. Jak pravili zkušení chovatelé, tohle je mission impossible i s dvoumetrovou ohradou.

Jak to dopadne s tou kozou?

Chci ji. Podnikám pro to kroky. Nejsem si jistá, jestli to dělám správně. Zůstávejte v napětí, jak to dopadne.

Nejlepší tah...

...jaký kdy Hospodář v životě udělal. Když mi koupil to pole. Já si teď koupila další vedle, ale bezúročnou půjčku poskytl zase on.

A Vesmír, Ruka, On, Všudybyl - jej za to odměnili. Moc se mu ulevilo. Přestala jsem totiž plánovat akci Holka 2013. Mám projekt, nepotřebuji kojence.

Nejlepší antikoncepce - hektar hlíny!