Děti a včely

Pořídila jsem si včely, abych pořád neměla jenom děti. Pak přišel Kája s tím, že chce taky úl. Je to tichý chlapec, zbytečně nemluví, pozná, kdy je lépe mě nechat být, nebylo mi to vlastně vůbec proti srsti.

Jenže včera při Velkém Rozebírání Sběrného Oddělku se někam vypařil. Zato Jára, nosil rámky obsazené včelami jako starej, bez klobouku v nakopávačkách. Klidným hlasem oznámil, že má včelu v botě a dál držel v rukou cenný biologický materiál, dokud jsem mu ji nevysypala. No a tak nějak přirozeně Hospodář teda kupuje další úl.

Na to se zhroutil Erik, že když Jára včelaří, že on teda bez oddělku taky nemůže být. Maminko, to je nefér, musíš uznat, že jsem chytrej a o včelách toho vím hned po tobě nejvíc. No, musím, no. Tady jsem to ukecala, že mu ten krajní půjčím a daruji, až když se jako chovatel osvědčí.

Hm, asi bych měla být šťastná. Jsem, mírně řečeno, rozpačitá.

Akční scény

Přijelo mi PSNV na pomoc se sběrným oddělkem. Tři rozpěráky zběsily cvakaly, ve vzduchu černo, žihadla nízko u boku, nechyběl ani dojemný záběr na matku, jak ji vítají omylem tři dny osiřelá dítka.

Když Hospodář večer koukal na NCIS, spokojeně jsem si pomyslela něco o žabařích.

Chuť

Když jsem šla ke včelám, prosil Rudík, abych přinesla zpátky nějaký plást. Tak jo, donesla jsem, rozkrájeli jsme ho a pochutnávali si. Bylo to fakt hodně sladký.

V lednici stál hrnec s mlékem, co Hospodář včera nadojil. Strčila jsem do něj dva prsty, obalily se smetanou a šup do zalepené pusy. Sladký, smetanový, silný a dokonalý to bylo.

Fakt gentleman

Znáte tu scénu z Lásky nebeské, jak tam premiér nabízí baculce, že když bude chtít, nechá jejího drzého ex zastřelit.

Sedím v čekárně u zubaře nad lifestylovým časopisem a koukám, zase fotka mého ex. Otráveně ucedím něco o tom, že jedna aby se bála otevřít konzervu. Milý pan recepční přistoupí s velkýma nůžkama, požádá o dovolení a ustřihne mu hlavu.

Mimiňák marodí

To je vám smutné. Jako nic mu dohromady není, ale obvyklé rodinné obveselovadlo jen rezignovaně čučí, slzí od rýmy a je mu všechno jedno. Děti už si pouštějí na foťáku videa, kde se chechtá, aby nezapomněly, jaké to je.

Tmelení a svaly

V květnu u nás vždycky tmelíme.  Bereme si kosy, já a Hospodář, letos už velmi zdatně i Kája, a společně sekáme louku u Labe na seno. Podáváme si brousek, láhev s vodou, občas si vyloudím pusu, chválíme se, jak ten či onen pěkně holí porost.

Druhý den se to musí skopit, to je už zažitá týmová práce, uspokojení samo.

Třetí den do toho obvykle něco vleze, ale to je fakt pravidlo, a seno suším sama. To se pak nemůžu radovat nad tím, jak se máme rádi, ale zase je to den, kdy začínám cítit svaly. Ojojoj, já jich letos zase mám.

Dementuji

Donesl se ke mně drb. Dobrej, tak se musím podělit. Prý chodím s nějakým počapelským včelařem.

Božínku, takový nesmysl. Proč bych chodila s někým, kdo vytáčí úplně stejné medy jako já? Románky mají být o změně, vzrušení, chvějivém strachu z neznámého a ukojení dlouho potlačovaných potřeb. No uznejte, copak bych tohle mohla chtít po někom, kdo nedělá medovicový med?

Přespolně

Ani jsem v slavné to be continued nějak pevně nevěřila, ale stalo se. Doběhla jsem pod liběchovský kostelík, zamávala přes vodu přátelům, u kterých Všechno dobře dopadne, a nějak se mi ještě nechtělo to otočit.

To mám často, že se mi to nechce otočit. Ale pak ty konce. Otočila jsem to v Beřkovicích a protože se mi nechtělo promenovat přes náves, střihla jsem to přes pole. Ještě že tak, teď už vím, že 3km doletu od nás za pár týdnů pokvete opravdu hodně svazenky.

No, jsem doma, nehraje se na to jak, že. (Ale nestopovala jsem :-) ) Jako jo, je to nejlevnější a tady v rovinatém Polabí ani ne moc bolestivý způsob, jak se dostat do kondice. Ale kdyby se dalo včelařit každý večer, určitě bych po běhání ani nevzdechla.

Bouchly saze

Tak, a zítra v DMku koupím lahvičku a nějaké hypoalergenní mlíčko v prášku, aby Vašík u kvalitně stráveného času s tatínkem nestrádal.

V bosobotách I

První dva kiláky letošního jara. Pořád jsem to odkládala, že běhat půjdu, až mě Vašek nechá vyspat. Nechal, navíc Hospodář koupil maté a po tom bývám čilá, tak jsem dnes šoupla brambory a řepu (hojně zalité smetanou) do trouby a vyrazila.

S Vendy, zrovna byla doma a nechtělo se mi samotné. To by člověk neřekl, jak jsou ty dnešní děti fyzicky zdatné, chvíli to vypadalo, že jí budu koukat na zadek a pak už ani to ne. Naštěstí ve škole trénují jen krátké trasy, takže jsem ke konci mohla i chvíli blahosklonně povzbuzovat. To nám macechám jde, ta blahosklonnost, když máme navrch, ale tipuju, že s trochou tréninku půjde nevlastním dcerám tak za měsíc taky dobře.

Takže, to be continued.

Fotbal

Co na tom, že národ žije hokejem. My už od návštěvy francouzského dobrovolníka Baptista hrajeme každý večer fotbal.

Je to škola života. Děti pomalu začínají chápat, že když jednoho hráče vyprudí, tak si nezahrají, protože tolik nás doma zase není, aby se našel za uraženého náhradník.

A blbky, co hrajou bez bot, si musí večer přelakovat nehtíčky.

A má zub.

Pomíjivost sama, tyhlety děti.

Juká

2/3 macechy

Tak jsem ode dneška o jedno nevlastně lehčí. Na to, jak dlouho  jsem si to přála, to vůbec není triumfální pocit.