Neuvěříte!

Před hodinou jsem označila svou první letošní matku. Takhle při únoru.

Vysvětlení je prosté, máme na návštěvě Broňka Grunu s jeho cestovním kitem matiček.

Ještě lepší předjaří

Rána jsou ještě chladná, tak jsme byli kreativní. Ruda a já, má totiž prázdniny a postrádá staršího bratra, tak je náročný na pozornost. Včera jsme umotali vosk pro lidi, co po nás chtějí vosk. Dnes medové mýdlo.

Pak to nabralo grády, stříhání ovocných stromů, šplhání, pády a zachraňování Vašíka ze žebříku. Hospodář vykydal králíky, už měli velmi nízké stropy. Kozy byly poprvé u Labě na pastvě uštípat si pár vitamínů. Oběma jsme ostříhali nehtíky, zvlášť s pupkatou Růženkou chvíli před slehnutím s dvojčaty to byla chuťovka. Zkontrolovala jsem včely, zimu nedal zatím jen jeden oddělek, takže jipijajé, naděje vzrůstá.

Zítra má pršet. Ruda je rád, dost ho ten čerstvý vzduch znavil.

Předjaří

Dnes tu bylo předjaří. Hráli jsme fotbal na sluníčku na stále ještě zasněženém hřišti. Taky jsme si hráli na stále ještě zasněženém písku. Pověsila jsem ven i to prádlo, co normálně visívá u kamen. Místo z gauče jsem telefonovala ze dvorku. Boží, tomu říkám příslib.

(Od vedlejšího počítače sprostě nadává Hospodář, že "slunečný týden přeruší v pátek sníh a déšť.")

Temné kouty

Pokračuju v praktikování té Japonky. Neuvěřitelné, už jsem vyhodila i nějaké náušnice! Yes, I am a believer!

Dílčí změny už nastaly ve třech místnostech. Všude se šíří světlo a vzduch. Dnes ráno jsem třeba vykondovala (the word courtesy of Kuba) koupelnu a zbytek dopoledne jsem posedávala na okraji vany a kochala se.

Má to jednu obrovskou nevýhodu. Kouty, na které se ještě nedostalo, teď v celkovém kontextu vypadají strašně temně.