sobota 30. ledna 2016

Jedličkárna a kalorie

Jsou víkendy, kdy s Hospodářem zvažujeme představu, že si děti v pátek zapomněly mozek v lavici. Abychom nemuseli připustit to nejhorší.

Nemá cenu tady vypisovat, co všechno se za výletový dnešek stalo a vyžadovalo intervenci dospělých. Jen za těch čtyřicet pět minut, co jsem si byla zaběhat, stihly starší děti posvačit, podělit se o jídlo s Vašíkem a dovolit mu, aby máslo a bezovou (sic!) marmeládu odnesl na pacičkách třeba k Hospodářovu počítači, na světlounce modrý běhoun do ložnice a tak.

Taky nemá cenu vypisovat, co bylo dál, jaké řeči se vedly u večeře a proč jsem se, po všem tom dnešním sportu a zdravém odříkání, rezignovaně zhroutila vedle myčky a vdechla zhruba čtvrt kila rozinek na posezení.

"Hospodáři," povídám, "tipuju, že nejmíň tři z našich dětí by dnes daly přijímačky do Jedličkárny."

"A jsou ty přijímačky těžký?" optaly se děti.

neděle 24. ledna 2016

Jak se traduje takový ten rasistický stereotyp, že černoch začne tancovat, i když spadne plechovka, tak Vašíček je zřejmě černoch. Pustím muziku, paří. Kája cvičí na bubny, paří. Strouhám čtvrtky jablek na struhadle a Vašík paří do rytmu.

čtvrtek 21. ledna 2016

Jak jsem sprostě křičela

Před Kauflandem. Erikovi za pět minut končila angličtina a těsně přes autem se protrhla igelitka s velkým nákupem. No tak jsem sprostě křičela, no.

Tři minuty na to jsem způsobila dopravní nehodu a to už jsem nekřičela. Zato tou dobou doma křičel Hospodář, protože našel doma ovdovělou husu. Housera sežrala liška. Sháníme housera. Musím zavolat na pojišťovnu.

Dneska v rámci rodinného běžkování jdeme stopovat lišku.

středa 20. ledna 2016

Logoška

Logopedka ukazuje Rudíkovi obrázek, je na něm kohoutek a z něj KAPE voda, protože se učíme K. "Rudíku, voda..." "Nějatej tretén neutáhnul tohoutet!"

Odkud to to dítě může mít?

pondělí 18. ledna 2016

Novinama

Rok a něco jsem nespala, od pátku je mi zle, muž na školení, nejsem schopná zorganizovat děti, aby udělaly moji práci, Vašek je už druhou hodinu po probuzení v mokré plence, ono probuzení jsem obrečela, protože jsem právě pofackovala to nejhorší a chystala se na chvíli si lehnout, od rána mi 3x volala maminka s většími či menšími porcemi dobrých rad ohledně výchovy nejstaršího. Asi si ten kamínek nechám vyndat, vyhlídka na pár dnů spánku s pěkným vyšíváním na bříšku a vláčným opiátem v krvi, to je skoro neodolatelné.

Jestli ještě někdo máte dobrou radu, tak mi ji urychleně napište. :-))) Nebo přivezte šest porcí večeře, naučte Erika slovíčka a přebalte to batole.
Ale každá situace má své čaro, skutálela jsem se ke kamnům a funím: "Rudýsku, prosím tě, já si chvilku schrupnu, přikryl bys mě něčím?" "Jasně, mami, třeba novinama."

čtvrtek 14. ledna 2016

O práci, matkách a Bohu

Přišla řeč na Píseň práce. Tak pátrám v paměti, vybavuju si útržky, melodie dobrý, ta je nosná, se slovy je to horší, chytla jsem se na druhou sloku, hurá: Ta práce, matka pokroku... Erča škytá smíchy, rýmuje, hehehe, matka-kamarádka.

To bude nějaká blbost, Erí, matka-kamarádka, buďto je člověk matka, nebo kamarádka.

Proč ne, mami, vždyť Bůh byl taky tři postavy.

pátek 8. ledna 2016

Běžkařská stezka u Labe

Za ty čtyři dny, kdy to šlo, jsem byla na běžkách třikrát. Poprvé s dětmi, to radši popisovat nebudu. Podruhé s paralenem, protože jsem to nechtěla prošvihnout, co kdyby roztál.

A dneska to bylo bez chyby. Sama, slunce pražilo, včelky na proletu, kdy se u nás v Polabí povede zajet si zkontrolovat úly na lyžích. Páni z Povodí mi vyjeli stopu a vlídně okomentovali styl. Sice zrovna letos nejsem ve formě a tak jsem jela do Počapel a zpátky skoro hodinu, ale to bude příští rok určitě lepší.