pátek 29. února 2008

V nouzi poznáš...

Tedy ne že bychom byli v nouzi. Naopak. Jsme ve velmi příjemném období, Erýsek objevuje svět, lidí okolo se nebojí, naopak je kontaktuje, maminka je šťastná a chaotická domácnost se pod chlapíkovým nenásilným nátlakem (hehe, že by oxymoron?) mění v místo, kde vládne umírněný řád. (A nářadí, za poslední dobu už jsem viděla v akci, vrtačku, šroubovák, jakýsi přenosný svěrák, ponk, dláto, barvy...)
I přes očividnou rodinnou idylku máme s chlapíkem občas zapotřebí bezdětného klidu a míru, abychom se mohli lépe poznat, vytříbit si nejasná místa v názorech na výchovu a zalézt si. A tehdy nastupují oni/ony, dědečkové a babičky, kamarádi a kamarádky, kterým zde za hladký průběh uplynulých týdnů DĚKUJI!

pondělí 25. února 2008

Vyndej mě! / Voda



Čepičář / S kámoškou, s kterou vydrží i v síti



Hnusnej cynik

Nastupujeme takhle s chlapíkem do tramvaje, Erýska v krosničce, a před námi malinká, velmi stará dáma. Zvedne jednu nohu... věčnost... přesune váhu na hůl a zvedá druhou... věčnost... A za zády nám někdo zafandí: "Go, Ježíšku, Go!" Pevně doufám, že byla také nedoslýchavá, a tak se k ní nedostala ani impertinentní hláška, ani můj záchvat smíchu.

čtvrtek 21. února 2008

Jedna věstkyně z karet...

... mi kdysi dávno povídala, že můj život bude šťastný, zajímavý a naplněný. Pak se zatvářila udiveně, zakroutila nad kartami nevěřícně hlavou a povídá: "To je divný, ale vaše finanční situace bude... no prostě směšná!"
Dnes mi chlapík povídá, že dostal pracovní nabídku. Měl by výrazně víc peněz a výrazně míň volného času. Třeba na nás. Tak ji odmítl. Strašlivě mě to rozesmálo. A dojalo. A jdu napsat do nějakého časáku o miminech, jestli nepotřebují externí redaktorku.

PS: A ještě jsem na chodbě potkala Bulhara. Pochoval si Erýska a vážně mi sdělil, že jemu maminka vždycky (i na smrtelné posteli) říkala, že kdo má dobré srdce, má i dobrý život. A taky jsem byla s Kaťasovou na dobré večeři, co nás stála pěkné peníze. :-)

úterý 19. února 2008

Ekologická výchova II

A když už teda jsme v tom hřešení proti přírodě, koupím si zítra řezané květiny...

Ekologická výchova :-(

Zatímco píši tento příspěvek, synek stojí v koupelně na proutěném koši a pouští si vodu do umyvadla. Radostně ji kolem sebe cáká, když ji vypnu, zapne si ji sám. A děti v Africe žízní. Jenže zakažte mu zábavu, u které vydrží deset minut bez supportu z matčiny strany...

pondělí 18. února 2008

O rovnováze

Spousty lidí mají v hlavě pevně zakořeněnou jednoduchou rovnici: mateřská dovolená rovná se stagnace. Myšlenky točící se jen kolem krmení, mytí zadečků a kašlíku a k tomu úpadek slovní zásoby i fyzické kondice. Při prvních příznacích výše zmíněných symptomů jsem sáhla po netradičním přístupu a půjčila si JEDNOKOLKU.
DEN PRVNÍ: S respektem udělátko obcházím a zvažuji potupnou rezignaci. Majitel a laskavý zapůjčitel jednokolky na to nedbá, volí vhodný terén a za pomoci jeho mužné paže a pouliční lampy poprvé (napopáté) nasedám. Ten den pak oba podáváme velký sportovní výkon, po půlhodině tréninku s jeho oporou bez pádu ujedu několik metrů. Tedy, ehm, oporou – představte si Večerníčka, jak vjíždí na scénu a půlkou těla přitom leží v náručí.. řekněme Rákosníčkovi. Tak nějak jsme vypadali.
DEN DRUHÝ: Zapůjčitel odjel na hory a mně v hlavě utkvěla jeho věta „a tak jsem cvičil podél zdi“. Čtrnáctiměsíčního syna odevzdávám dědečkovi a uprostřed naší veleslušné čtvrti vytipovávám hřiště pro teenagery s rampičkami na kola a skateboardy. Obehnané plotem. Plotem, za který se hodlám držet. Trochu se obávám, že mě někdo ze sousedstva pozná, proto se maskuji kšiltovkou, kapucí, drsnými brýlemi… aspoň mezi mládež dobře zapadnu, namlouvám si. Zbytečně, místní chlapci buďto nesportují, nebo otloukají schody kolem Národního divadla, není tu ani noha. Po hodině snažení bravurně nasedám a sesedám a jsem schopná ujet několik opatrných metrů s pocitem, že kdybych chtěla, tak bych se možná i dokázala pustit plotu. Při odchodu píši zapůjčiteli hrdou textovku: „Zdar, draku, jezdim kolem plotu. Parada. H.“ Když se ohlédnu za místem činu, nemůžu si nevšimnout divně pokrouceného plotu, místy dokonce s vytaženými dráty, od kterých mám na špinavých rukou vyryté stopy. Zítra si vezmu rukavice. V noci nemůžu usnout, jak mě bolí nohy, nějak jsem si během urputného udržování rovnováhy nevšimla, jak moc posiluju.
DEN TŘETÍ: Opět liduprázdné hřiště. Nasedám, objíždím plot, často padám, ale už si věřím a proto… První metry bez držení! Nadšeně letím k zemi, kde mě sbírá místní opilec venčící jezevčíka s pochvalným: „Ale jo, kousek to byl. S rovnováhou je to těžký, vo tom já něco vim!“ a kymácivým krokem odchází. Když jsem se otřepala, napadlo mě zkontrolovat technický stav vozidla. Hnutá sedačka se dalo do své osy uvést celkem snadno, nějaké ty stopy intenzivního tréninku na rámu už se budou maskovat hůř. Další textovka: „Ja jedu! Ty, draku, mas to otlucene jak babovicku… H.“
DEN ČTVRTÝ: Získávám pocit, že bych se na tom jednou opravdu mohla naučit jezdit. Sice po hodně klikaté trajektorii, ale přesto přejíždím půlku hřiště. Je neděle a přicházejí dokonce i nějací pubescenti s bicykly a prkny. Všichni mají slušivé helmičky, dokonce i ti, kteří se žádných akrobatických kousků nedopouštějí. Při jednom zoufalém pokusu projet mezi prknistou a posprejovanou zdí, která tu přímo uprostřed hřiště stojí opravdu asi jen kvůli tomu, aby se kluci měli kde výtvarně projevit, hodím neskutečná záda. Cvak, hlava ťukla o beton a já přemýšlím, jestli se o zvednutí pokusím hned, nebo až za chvíli. Když otevřu oči, kření se nade mnou tak sedmnáctiletý výrostek: „Kde máš přilbu, voe?“ Odpoledne píšu rozpačitou smsku: „Dracku? Ta slapka byla napraskla uz předtím, ze jo…? Ale prejela jsem pulku hriste! :o)“
DEN PÁTÝ: Dosud nebyl. Ale vzhlížím k němu se směsicí nadějí i obav. A hlavně se těším, až kluk bude ve školce vyprávět, že jeho máma je Večerníček!

sobota 16. února 2008

Šnek a šneci s rozinkami

Erýsek má skvělého šneka na kolečkách. Když se tahá za špagátek, šnek se pohybuje vpřed soulovou vlnou, fakt k popukání, ještě se na něm točí takové spirálky - byly za nás takové hračky?
A mně se dnes povedla první várka nepříliš symetrických domácích švýcarek, to jsou taky takoví šneci, jen spirálka je skořicovo-ořechová a moc se netočí. Zato se po nich práší. Tedy, už ne, byla tu H. a jen se po nich zaprášilo.

pátek 15. února 2008

O mateřské lásce

Erýsek je už 14 dní větší či menší měrou nemocen. Kvíká ovšem stále stejnou měrou. Kvíká furt. Zajímavé je, že pouze v mé přítomnosti, hlídači si jej pochvalují coby správné dítko, s kterým je legrace. Leze mi to na mozek, pátrám po příčinách, vymýšlím nové výchovné přístupy.
Dnes tu byl náš táta a vesele si s vnukem hrál. Já šla na hřiště jezdit na jednokolce. Po půlhodině jsem se pustila plotu a pár metrů ujela. Štěstí.

středa 13. února 2008

Dívčí pel

Cífka vedle píše o tom, že ve svých 27 letech se musela začít mazat krémem a občas sáhne i po make-upu. Chvályhodné. K tomu bych ráda dodala, že 10. listopadu 2007 jsem ve svých 28 letech u zrcadla zjistila, že jsem v uplynulých měsících pravděpodobně podcenila blahodárné působení celonočního spánku a dívčí pel je v pytli. Jelikož byl promtně nahrazen zralou ženskou krásou, nezoufám si.

úterý 12. února 2008

To snad není možný!

Nikdy jsem nebyla moc domácký typ. Uvařit sobě (a bližním) z toho, co se zrovna povalovalo v ledničce, to jo, ale že bych kvůli tomu přemýšlela, šla do obchodu pro něco určitého a nakonec opravdu stvořila to, co bylo v prvotním záměru, to se mi často nestávalo. Včera se mi to stalo. Opravdu jsem uvařila zamýšlený vývar s nudličkami a upekla krkovici na cibuli. A bude hůř, dostala jsem od mamky Lejskové recept na skvělou jablečnou buchtu.

pondělí 11. února 2008

Choroba

Vyrazili jsme do Beskyd. Už večer v autě byl Erýsek podezřele tichý. Ráno měl 38 stupňů. Pobyt strávil v posteli či kočárku, za bdělého stavu většinu času prokvíkal. Pak se mu udělalo lépe, jen lehce pokašlával, přestal kvíkat a pomalu jsme jeli domů. Se zastávkou v Brně, jeho brněnští Lejskovi mu rozumějí, byl nadmíru spokojený a já si pískala, že už mám zase zdravé a šťastné dítě. Dnes bufe jak ovce a kolem oběda jsme se opět dostali na starých dobrých 38 stupňů...

Večerní aktualizace: 39 stupňů a alternativní matka sahá po nurofenu...

sobota 2. února 2008

Babičky

Máme jich spoustu. V současné době tři, víc jich neplánujeme. Jsou to povětšinou ženy pevných názorů, a ač rozličného vzdělání a světonázoru, spojuje je láska k Erýskovi. Zajímavé je, že na některých věcech se shodnou. Na botičkách. Na potřebě řádu. Jejich názory někdy sdílíme, jindy jen respektujeme. A máme je rádi. I když se někdy shodují na můj vkus poměrně důrazně...

pátek 1. února 2008

Změna k ...

Erýsek ze dne na den změnil spací režim. Už spí jen jednou denně odpoledne. Kdeže je má dopolední hodinka a půl pro sebe samu, překlady, čistou koupelnu... Nu což, říkám si zvesela, alespoň si můžeme víc hrát.