úterý 27. srpna 2013

Mým milým synům

Chlapci, když mám u vaření večeře poslouchat vaše verze béčkových filmů o kung fu, je to ještě horší, než se na ně dívat.

pondělí 26. srpna 2013

Země zaslíbená pro mámu a Rudu

Posloucháme Plíhala. Rudýsek opakuje nějaký verš.

To je Plíhal, Rudíku, dobrej, viď?

Jo, dobuej, ci ho videt.

Tak pojedeme na koncert.

Tat jo, jedna zatáčta, duhá zatáčta, sme tam. Tam byduí. Huaje taty. A taty tam maj zmzlinu! A totoládu a bonbónty! Tat jedeme!

Léčení a potěšení

Vrátila jsem se z kurzu mých snů nadšená a úplně zničená. Už jste někdy brečeli vleže na zádech? Nabrečela jsem si do uší. To ale vůbec nevadí, protože jsme si s Hospodářem pořídili gauč, já na něm po obědě ležím a můžu si rozmyslně otírat z boltců krystalky soli.

Hospodář si na něj taky lehl. Vydržel čtyři minuty. Za mě dobrý.

pátek 23. srpna 2013

Nějak lepší a lepší :-)

Sklízíme broskve, švestky, kachny, cibuli, první dýně. Zakládáme o.s. Ekozahrada Pod věží, věc nespí, jen abyste věděli. Naopak na ni šlapeme, jsme ve fázi oficiální registrace a kalkulací prvních projektů, máme opravdovou fundraiserku a budoucnost.

Byli jsme s Hospodářem na pohřbu. Byl to moc hezký pohřeb, mám ráda, když se loučí věřící lidé, je to útěšnější.

Grilovali jsme a když všichni odjeli, sedl si se mnou Erýsek k ohni a povídá: "Mám rád tyhle konce večírků. Je tu teplo, kameny hřejou a pěkně to voní."

Zítra jedu na dvoudenní kurz mých snů. Balím nezbytné věci a těším se.Všechno se daří, je tu krásně, králíci chroupou jetel a včelky nosí pyl. 

středa 21. srpna 2013

Ruda jezdí na kole!

Co dodat. Pobíhám za ním na chodníku, abych přidržela při rozjezdu, a on se nahlas spokojeně směje. Přející bratr se okolo mrcasí na skejtu a chválí.

neděle 18. srpna 2013

Ekostavitel

Erik u babičky shlédl díl Bořka stavitele, v autě nadšeně vyprávěl o kopání základů, balících slámy, ostnatém drátě mezi ně a hliněné omítce. Neuvěřitelně pokroková pohádka. Doma nelenil, vzal si krumpáč a lopatu a pustil se do základů mezi včelnicí a kozím chlívkem.Už má slušnou zemljanku.

Vyloupeno

No koukám, že jsem byla včera pěkná. :-)

Odpoledne mi včelky vylupovaly cizí loupeživé včely, u jednoho úlu byla hrst mrtvolek pod česnem, praly se tam statečně. Volám mistru včelařskému, radí kromě standardního ultrazúžení česen prostě sbalit úly a odvézt tři kilometry odsud někam jinam do kopřiv. Tak nějak to shledávám mimo své možnosti (sama doma, děti čerstvě vrácené od našich, hrubá fyzická nedostatečnost a malé auto).

Odhodlávám se k variantě dva, večer holky zavřít, místo vík síť, aby ventilovaly, a zašít do živého plotu. Loupežnice nemají dlouhou paměť, když je ráno nenajdou, třeba zapomenou. Sháním po vsi rudl, ráčny, nakonec jsem sehnala i ochotného Káju truhláře se sponkovačkou, toho, co už se tu o něm psalo, protože je v podstatě z rodiny.

S prvním úlem jsme se trošku prali, druhé dva už jsme skouleli sehraně, padla jen tři žihadla. Taky padla tma. Děti pomalu začínaly plakat hlady, tak jsem to šli oslavit chlebem s paštikou a slivovicí. Mohutně.

Když se ve čtyři ráno vrátil Hospodář po týdnu z Chorvatska, našel v posteli ženu stěží schopnou důstojného uvítání, ve fázi podejte-mi-někdo-půllitr-vody-a-nechte-mě-spát. Nenechal, probudil, a tak když se dneska paní Trnková zeptala: "Přijel vám manžel, paní, to určitě lítalo peří až za obrázky?", mohla jsem se spokojeně zapýřit.

Úly jsou zpátky, včelky si užívají svobody a já pevně doufám, že si své hranice uhlídají, druhou takovou operaci by moje játra nemusela přežít.

sobota 17. srpna 2013

00:54

Tento příspěvek je psaný v opilecké pýše a překlepy si možná optavím ráno, pokud si na něj ovšem vzpomenu. Jen jsem vám, spanilomyslné členářky, chtěla říci, že Vesmír je opravdu přítelské a bezpečné místo a o dobré přátele ve správou hodinu na správném místě v něm není niouze.- Právě jsem s jedním z nich dokončila lahev Boživojovy slivovice a směju se uléhajíc.

Děkujji Anrejce a Petře za včechno a Kuovi za vščely. Vaše Háˇna.


čtvrtek 15. srpna 2013

Pásla panenka páva...

... mezi horama sama
jeli tam tudy páni
pojeď panenko s námi

kdybych já s vámi jela
kam bych jen páva dala
pusť páva po potoce
a pojeď s námi přece


Nasekala jsem u Labe kárku trávy pro králíky a na chvíli se posadila. Jeli okolo páni na nafukovacích matracích. Slečno, pojeďte s námi do Štětí. Kluci, nepojedu, cikáni by mi ukradli kárku. Hoďte ji do vody, tam ji hledat nebudou. Máme Braník!

Dneska fakt ne, dík. Nevadí, svezeme vás zítra, to pojedeme na nafukovacím hradu! Bude mít hlavu žirafy, jen budeme muset pod mostama ohybat krk. A bude točený, do hradu se sud vejde!

Award

"Tatínku, pořídils nám dobrou náhradní maminku. Řve na nás, jen když něco provedeme."

Mezi slepými jednooká králem, nicméně mě blaží, že v tomto případě nebyly peníze na alternativní cvokařku za účelem řešení tématu "jeho příšerné děti" vyhozené. Usmívám se.

pondělí 12. srpna 2013

Večer s velkým klukem

Ruda vytuhl, ještě než se uvařila objednaná vejce natvrdo. Erik povečeřel bílky se solí a chlebem, nechápu, co proti žloutkům mají, ale nevadí, neubude.

Krásný večer, táhlo nás to ven, Erýs si nechal sundat z držáku svou padesátku kosičku a pustil se do dvorku. Jen ať si hraje, vytáhla jsem si kukuřici, loupala zrnka do mrazáku na zimu, jednou mu poopravila styl a poslouchala, co mi povídá o Lyře a Papouščí skále, od tatínka se mi totiž vrátil odborník na vltavské jezy.

Naplnil posekanou trávou kyblík, kýbl a krabici. Odnesli jsme to ke králíkům na ráno a tam hledím, že je toho plné kolečko. Krmení pro tři kotce králíků.

Obešli jsme ještě zahradu, sedli si ke včelkám na špalek, abychom se načichali propolisu, koukali jsme na husy, Erik poznamenal, že takhle večer jsou všichni tichý a že je to fajn.

Je to moc fajn, synečku krásnej, šikovnej.

sobota 10. srpna 2013

Bráškové

Erik se vrátil z vody. Ruda mu už dva dny toužebně schovával: lentilky, topinku, okurku, kousek sýra, klacík, pilku. Vším ho zahrnul a tak zjevně se milují, že jsem neměla to srdce držet je u večeře, aby do sebe nešili. Vlídně jsem je vykázala od stolu, ať si to přijdou sníst, až se jeden druhého nabaží. Vzájemně se berou do náručí a zdvihají do výšky; Erik Rudu arci maximálně přivyhoupne, Ruďák s ním mává statečněji. Ruda na mě po nekonečném týdnu nemluví, má slova a oči jen pro bráchu, a to je tak krásné.

středa 7. srpna 2013

Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty. Já si je štěstím nepletu a prozpívám dny. Zase se po dlouhé dlouhé době dá hrábnout do hlíny a neurazit si prsty. Pleju, skrze zahradu je zase vidět a husy a králíci ochotně likvidují náruče a náruče biomasy. Jíme dozrávající rajčata, zakusujeme je meruňkami a mlsně pokukujeme po švestkách, jdou do barvy.

Jediný záhon, který povodně v Ekozahradě nespláchly, kvete slézy, slunečnicemi, krásenkami, brutnákem, měsíčkem, svazenkou, krásnoočkem od Bobka, chrpou od Sklenky. Hledám včelky, vždycky je tam najdu, a taky čmeláky a vosičky jakési a včelky samotářky, a to mi dělá radost, že jim někdo připravil hostinu a že jsem to byla já.

Dokážu se zase soustředit na to, co je důležité a bylo i dřív. Možná je to ta třiatřicítka s její symbolikou, ale chci to všechno. Všechno, co jsem za život nasbírala a ochutnala, zkusila, se mi obloukem vrací do života. Chci prožívat inteligenci, záchvěvy duše nad knížkou, muzikou, sochou, funkční osvalené tělo při zpěvu, při práci, sex, intimitu, sladkou přítomnost Rudy a Erika i jejich sladkou nepřítomnost. Nevadí mi plakat, když tlustého pána s cigaretou před Penny vítá z okýnka žigulíka malinkej pejsek, ten ho bere do náruče a staví na zem, na vděčnou svobodu nesvobodu. Žiju v dojetí, vděčnosti nad obojakostí života.


neděle 4. srpna 2013

Kalhotky s kapsami na čerstvém vzduchu

Rodinná dovolená na Broumovsku stála za to. Chodili jsme na výlety, mluvili spolu, mluvili s dětmi. Probrali jsme společné i sporné body, některé se daly vyřešit, jiné zůstaly viset ve vzduchu, ale aspoň jsou venku. Užívali jsme si krásně neitalskou atmosféru rodiny našich hostitelů, Hospodář vařil, já myla nádobí, Hospodář ukládal děti, já pila po večeři víno. Nakupovali jsme v Penny svačinu, šlapali do kopce a z kopce, cpali jsme se Rumcajs salátem, vodili se za ruce, Hospodář ve volných chvílích určoval šneky a já četla knížku nějakého Amíka o Bohu, co je láska a ne strach.

Andrejka si nechala oměřit Rudu (má v pase jako průměrná česká Miss) a našije mu krásné kalhotky na míru, s koleny a zadkem ze zátěžové látky, co přežije věky. Škoda, že je po něm jednou nebude mít kdo dědit, druhého takového valibuka aby pohledal. Podobné visí na www.fler.cz/andrea-kolin, enjoy.